Vila Tugendhat – drahokam světové architektury
Mnohá díla světové architektury jsou zapsána v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, nemnoho děl zde zapsaných je však původem z naší republiky. O to víc je zapotřebí s takovýmito skvosty architektury seznamovat naši veřejnost.
Vila Tugendhat je výjimečná ve všech směrech, svým vzhledem, použitím moderních technologií, osudem zadavatelů stavby, manželů Grety a Fritze Tugendhatových a v neposlední řadě i samotnou vlastní historií. Vila Tugendhat se stala klenotem funkcionalistické architektury.
Historie
V roce 1928, kdy se do projektu vily pustil Mies van der Rohe, ještě ani on sám netušil, že se tato vila stane jednou z nejslavnějších staveb svého druhu na světě. Paní Greta Tugendhat se rozhodla nechat si postavit na brněnském pozemku, který obdržela jako dar od svého otce, nový dům, jehož projekt zadala právě van der Rohovi. Greta i její druhý manžel Fritz byli oba původem ze židovských německých rodin. Dům byl hotov do 14 měsíců. V roce 1930 se do něj rodina Tugendhatových nastěhovala a záhy se rozrostla o další 2 členy. Ještě před nástupem fašismu prchla Greta i s dětmi do Švýcarska, kam za nimi s částí majetku posléze přicestoval i Fritz. V roce 1941 se přestěhovali do Venezuely, kde se manželům narodily další 2 děti. Gretě se podařil návrat do její milované vily poprvé až v roce 1963. V době nepřítomnosti majitelů zažila vila doslova neskutečný příběh. V roce 1939 vilu zabralo gestapo. To dopomohlo ztrátě většiny mobiliáře vily. V roce 1942 se do vily nastěhoval W. Messerschmidt, který ji využíval i jako kancelář a ve vile provedl velké množství nejrůznějších stavebních úprav. Další devastace vily probíhala díky Rudé armádě po skončení druhé světové války, kdy jezdecký oddíl maršála Malinovského snad dokonce ustájil koně přímo v obývacím pokoji. Poté ve vile sídlila ještě taneční škola a následně rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře.
Obnova
Bohužel za desítky let prošla vila Tugendhatových mnohými nechtěnými změnami, které v jejím interiéru napáchaly obrovské škody. V osmdesátých letech se však objevila naděje na záchranu vily v podobě projektu první obnovy. V roce 1981 započaly rekonstrukční práce trvající 4 roky. Druhá obnova trvající dva roky započala roku 2010 a vyžádala si 165 milionů Kč. A tak se mohla v roce 2012 vila otevřít svým návštěvníkům.
Záměr a skutečnost
Paní Greta Tugendhat, žena znalá manželových přání, chtěla od prvopočátku dům prostorný, moderní a s jednoduchými tvary. Architekt všechna její přání realizoval beze zbytku, a to byl základ ke vzniku otevřeného prostoru uvnitř stavby, který byl realizován díky použití ocelových podpěr, na tehdejší dobu nebývalého konstrukčního řešení. K originalitě a nadčasovosti tohoto architektonického skvostu napomohl jistě i fakt, že na stavbu vily v podstatě neexistovaly žádné finanční limity. Při každém výhledu z domu prosklenou fasádou můžete spatřit zahradu anebo výhled na město Brno.
Členění domu
V této třípodlažní stavbě byly mnohé technologické postupy a také materiály využity vůbec poprvé. V prvé řadě jsou to železné podpěry nesoucí celou stavbu. Nenásilně vzniklý velký prostor rozděluje onyxová stěna, a to na několik odpočinkových zón. Dveře zde sahají od podlahy až ke stropu. Společenská místnost domu je umístěna opticky až pod úrovní ulice, což je ve druhém nadzemním podlaží. Soukromé místnosti, jako ložnice a dětské pokoje jsou umístěny ve třetím podlaží, což je nad úrovní ulice. Děti i rodiče měli ze svých pokojů vstup na okouzlující terasu. V severozápadní části vily měl svůj byt domovník a byl zde vymezen také prostor pro garáž. První podlaží bylo určeno jako technicko-provozní zázemí celé vily. Byl zde sklad zahradního nábytku, temná komora, sklad koksu, trezor na kožichy, kterému se říkalo molová komora, dále strojovna vzduchotechniky atd.
Interiérové vybavení
Celá stavba je bez jakýchkoli ozdob, tím více zde vynikají originální materiály jako například italský travertin umístěný na podlahu vstupní haly a na schodišti, vzácné dřeviny jako palisandr, makassar anebo zebrano, dále onyxová stěna z Maroka propouštějící světlo. Jelikož manžel paní Grety byl vášnivý fotograf, jsou dodnes zaznamenány vzácné solitéry z vily právě na jeho fotografiích. A díky jeho fotografiím mohla být uskutečněna také obnova zařízení vily, které je částečně původní a částečně v replikách. Pozornosti návštěvníka neunikne jistě velký rozkládací stůl z černé leštěné hrušky, který obklopují židle na konstrukci z trubkové oceli, jejichž sedáky jsou potažené bílým pergamenem. I výběr závěsů a koberců probíhal pod přísným dohledem samotného architekta.
Technicky dokonalé pojetí celé stavby i interiéru bude jistě velkým lákadlem pro návštěvníky, kteří chtějí osobně spatřit architektonický skvost, který byl v roce 2001 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: samphoto.cz
