Vybíráme nová okna
Plast, nebo snad dřevo, a co hliník? A když plast, tak kolik komor? Jak mám řešit kování? Těsnění? Dvojsklo, nebo trojsklo? A co bezpečnost? Otázek, které si kladete při výběru nových oken, je celá řada.
Jednou dvakrát za život to potká snad každého – přijde doba, kdy musí přemýšlet o výměně starých oken za nová. Ale na stejné startovací čáře jsou i ti, kteří si pořizují zbrusu nové bydlení. Na co byste při výběru oken měli myslet v první řadě?
Plasty jsou nejrozšířenější…
… a to hlavně díky praktické stránce věci, ale i ceně – ve srovnání s dalšími materiály vám uberou z rodinného rozpočtu nejméně peněz. Ale i tady můžete šlápnou vedle, když se budete řídit výhradně penězi. Při prvotním výběru si prověřte, jaké profily mají nabízená okna. Podezřele levná okna bývají vybavená levnějšími profily, kterým chybí dostatečné ocelové vyztužení (standardem je 1,5 mm); okna se pak časem mohou kroutit a svěšovat. Naopak plastová okna s kvalitním profilem a silnou vnější stěnou rámu dobře drží svůj tvar i po mnoha letech používání.
A to už se dostáváme ke kouzelné a často diskutované otázce: kolik komor v profilu, které ovlivňují termoizolační vlastnosti okenního rámu, je tou NEJ volbou? Platí snad, že čím více, tím lépe pro zákazníka? Standardem je dnes pět až šest komor (méně než 5 komor se na trhu prakticky neobjevuje) a trend směřuje postupně dál – na trhu jsou i sedmi- nebo osmikomorové profily. Dalším trendem je ponechat stávající počet komor a jednu dvě vyplnit tepelnou izolací. Pak by se dalo říct, že šestikomorové okno s touto izolací a osmikomorové okno slibují obdobné parametry, ale odborníci neradi srovnávají údaje, které se vlastně nedají porovnat. Co je dobré si však uvědomit? Uveďme si to na modelové situaci, kdy máme okno s 5 komorami a jeho stavební hloubka (tloušťka okenního profilu – tedy rámu i křídla okna) je 70 až 76 mm. Chceme-li kvalitnější okno, kvůli tepelně technickým vlastnostem, můžeme se poohlédnout po takovém, které nabízí větší počet komor. Ovšem spolu s ním poroste i stavební hloubka, třeba na 90 mm. Což není nemožné, naopak, tím se zvyšuje kvalita okna, ale je třeba to vědět předem. Vrátíme-li se k naší otázce ohledně počtu komor, asi je zřejmé, že jednoznačná odpověď neexistuje. Pokud uvažujete o nízkoenergetickém nebo pasivním domu, nejsnazší bude řídit se součinitelem prostupu tepla celého okna, případně i rámu. A podle této hodnoty, označované jako Uw, se okna (nebo samotné rámy: Uf, případně sklo: Ug) lépe porovnávají. Například pro pasivní stavby se doporučuje, aby hodnota prostupu tepla celým oknem nebyla vyšší než Uw = 0,8 W/(m2K).
Myslíme na kování
Také jste si někde přečetli, že při nákupu oken si máte ohlídat celoobvodové kování seřiditelné ve třech směrech? Kování se zpravidla vyrábí z oceli se speciální povrchovou úpravou proti korozi, případně z nerezové oceli. Na rovinu, tohle si příliš hlídat nemusíte už proto, že celoobvodové kování je standard. Samozřejmě, že u oken menších rozměrů se v místě závěsu nemusí kování použít, ale není to na závadu. Podívejte se spíše na to, zda kování nabízí takzvané uzavírací body, které hlídají, aby se okenní křídlo lépe „přitisklo“ k rámu a tak dokonaleji těsnilo (tyto body se v určitých odstupech nacházejí po celém obvodu kování, v dolní části okna jich zpravidla bývá více). Dělá se to proto, že nikdo, tedy ani plast, není dokonalý, a i když má plastové okno s ocelovou výztuhou správné parametry, přece jen se může časem nepatrně prohnout.
A seřiditelnost? Zkusíme ji vysvětlit jednoduše – kování umožňuje, že můžeme okenní křídlo otevřít. Aby se s křídlem vůči rámu dalo posouvat, musí být kování nějakým způsobem upravitelné. Bavíme-li se o seřízení třemi směry neboli 3D, pak máme na mysli směr do strany, nahoru a ještě doprostřed – přítlakem (jde o těsnost mezi křídlem a rámem). Co vy s tím? Pokud budete mít kování seřiditelné ve dvou směrech, může se stát, že v nějaké situaci okno nepůjde seřídit. Pracuje samotný materiál, pracuje i okno s teplem, pracuje těsnění, křídlo se může trochu svěsit… Okno přece není jednolitá deska. Pro všechny potenciální nepohodové situace v budoucnu je tedy vhodnější kování seřiditelné ve třech směrech.
Jak ho jen utěsnit?
Až vám bude kamarád vyprávět, že tohle okno potřebuje tři těsnění, a tamto jenom dvě, a vy si nebudete vědět rady, vzpomeňte si na nás. Nejvíce tepla uniká takzvanou funkční spárou, místem, kde se setkává okenní rám a křídlo. A nejen proto se musí utěsnit. Mini exkurze po dorazových a středových těsnění nám vysvětlí, že dorazové těsnění se dává zvnitřku na křídlo a zvnějšku na rám okna, kdežto středové těsnění se skládá ze dvou částí, kdy jedna je uprostřed profilu rámu okna a druhá na jeho vnitřní straně. Obě možnosti mají svá plus i mínus. Například středové těsnění omezuje rosení na rozhraní křídlo – rám, protože se studený vzduch díky tomuto těsnění drží na vnější straně funkční spáry. Nevýhodou však může být obtížnější čistění. Těsnění obecně má bránit zatékání vody i při dešti s větrem o síle vichřice a samozřejmě i pronikání prachu. A pokud se u plastových oken bavíme o jejich životnosti v řádu 30 až 40 let, pak životnost těsnění se pohybuje zpravidla kolem 20 let.
Něco jiného je pak počet těsnění, ovšem ani v tomto případě neexistuje jediná správná odpověď na otázku, kolik by jich okno jako celek mělo mít. U plastových se většinou používají 2 dorazová a 1 středové těsnění, u dřevěných oken se těsnění převážně nedává z vnější části, není to s ohledem na materiál rámu totiž potřeba.
Počítáme tabule
Máte zhruba jasno? Prima, pojďme dál a zaostřeme svou pozornost na skleněné tabule. Dobré je vědět, že na rozdíl od okenního profilu u skel netřeba pátrat po výrobci, kvalita je v této oblasti v podstatě srovnatelná. Na vás pak zůstává vyřešit, zda chcete dvojsko, nebo trojsklo. Rozdíl je v ceně, prostupu tepla, povrchových teplotách i hmotnosti (trojsklo logicky více zatěžuje celé okno, tedy i kování a profil, na druhé straně ale šetří vaši peněženku za topení)… V první řadě vás patrně zajímá, kolik tepla sklo propustí ven. Tato hodnota se označuje jako Ug a čím je menší, tím více tepla zůstane doma. Například izolační dvojskla s jednou nízkoemisivní vrstvou a plněná argonem mohou mít hodnotu Ug = 1,0 až 1,1 W/m-2K-1 , kdežto trojskla se dvěmi nízkoemisivními vrstvami plněná stejným plynem zhruba o polovinu méně (Ug = 0,6 až 0,7). Pod pojmem „nízkoemisivní vrstva“ se skrývá velmi tenká průhledná vrstvička kovu na sklu, která odráží vyzařované tepelné záření z místnosti zpět a neunikne nám ven.
Z dalších vlastností oken se sledují parametry typu světelná propustnost, světelná reflexe nebo solární faktor. Například solární faktor se označuje písmenem g a říká nám, jaké množství tepelné energie ze slunce pronikne do interiéru (abyste v zimě ušetřili za vytápění a naopak v létě si připlatili za klimatizaci – pokud tepelné zisky neomezíte vnějším zastíněním, tedy roletou nebo žaluzií). Jaký nakonec zvolíte, zvažte sami; zasklení s nízkým solárním faktorem vás více ochrání před přehříváním interiéru, zasklení s vyšším solárním faktorem dokáže v přechodných obdobích jara a podzimu získat co nejvíc tepla ze slunce.
A jak má být okenní tabule vlastně silná? Standard je 4 mm, na okna větších rozměrů ještě o něco více, kvůli statice. Mezera mezi okny zase vychází z typu použitého plynu – když se používá argon, má být 14 až 18 mm, u kryptonu je ideální 12 mm. Pokud by byla mezera menší nebo větší, tepelné vlastnosti okna se mohou, byť nepříliš výrazně, zhoršit. Větší celková tloušťka izolačního zasklení kladně ovlivňuje povrchové teploty a kondenzaci, takže „baculatější“ sklo není na závadu, ba naopak.
Líbí se vám francouzská okna?
Vzato čistě esteticky, kdo by jim odolal; okna až k zemi nabízejí lepší výhled a propojují interiér se zahradou, terasou nebo balkonem. Jejich velkou plochou pak prochází až dvakrát více světla než okny klasickými, což se vyplatí už jen proto, že si doma déle užijete přirozeného světla, navíc se francouzskými okny lépe větrá a kratší dobu. Na oplátku jimi zase uniká více tepla.
Jak se obecně traduje, starými okny „ztratíte“ i více než jednu třetinu energie (jak prostupem tepla, tak jeho netěsnostmi). Když si pořídíte nová okna, bude to výrazně méně, ale i přesto je vhodné řešit velikost oken (francouzská okna, veliké pevné zasklení) a zvážit poměr tepelných zisků ze sluníčka, tepelných ztrát a externího zastínění – to je však už práce projektanta.
Záhadný distanční rámeček
Odborníci tvrdí, že si máme ohlídat, aby distanční rámeček nebyl vodičem tepla. Jim se to lehce řekne, když laik pomalu ani neví, co to ten rámeček vlastně je? Žádná věda, nebojte se, tento rámeček spojuje vždy dvě tabule skla, najdete ho tedy mezi dvojsklem a i trojsklem, po celém obvodu. A jaký má být? Dříve se vyráběl z hliníku, což je materiál s velkou tepelnou vodivostí. Kvůli ní a současně kvůli snížení kondenzace vodních par na vnitřní hraně skla se začal dělat z nerezu, což ještě někde můžete vidět. Ovšem před více než pěti lety se přešlo na kombinaci plast + nerez. Kov se používá nejen s ohledem na pevnost rámečku, ale i kvůli těsnosti vůči plynu. Mezi skleněnými tabulemi je většinou argon (případně méně používaný krypton), který pomáhá zlepšovat tepelné vlastnosti skla. Aby plyn „neutíkal“ ven, je třeba utěsnit spoj mezi dvěma okenními tabulemi (přes sklo plyn neprojde, přes plast a tmel by utéct mohl). Dovolte malou vzpomínku – dříve mezi skly byla jen vzduchová dutina a součinitel prostupu tepla sklem se pak udával v hodnotách Ug = 2,3 – 2,5. A když se na jedno sklo nanese pokovená nízkoemisivní vrstva, která prakticky není vidět, pak se tepelné záření odráží zpět do interiéru. Prakticky tedy slunce projde dovnitř, zahřeje nábytek a další předměty, které zase určité teplo vyzařují, a díky pokovené úpravě teplo už neodchází ven a součinitel prostupu tepla sklem se sníží asi na 1,3. Ovšem pokud meziprostor vyplníme ještě argonem, tuto hodnotu stáhneme zhruba na 1,1 (v tomto modelovém příkladu se bavíme o dvojskle). Vnitřní strana okna se pak díky tomu i méně rosí.
Přehlídka materiálů
Připomeňme si, že u plastových oken hodně záleží na ocelové výztuži a i tloušťce plastu z vnější, exteriérové strany a na profilu včetně počtu komor. Kromě plastu si můžete dopřát okna z jiného materiálu, například dřevěná (nejznámější jsou eurookna), prodávají se také hliníková, výjimečně pak ocelová, anebo kombinace: plast + hliník, hliník + dřevo. Dřevěná eurookna se vyrábějí z hranolů lepených ze tří nebo čtyř vrstev dřevěných lamel a jejich cena závisí nejenom na parametrech a materiálu, ale také na tom, zda jsou hranoly u větších rozměrů podélně napojované. Používá se zpravidla smrk, borovice nebo exotické dřevo meranti. Dřevo zkrátka představuje tradiční materiál a pestrá paleta jeho úprav nabízí ještě větší rozmanitost, než v případě plastu. Například díky lazurování si zachovává krásný pohled na svou přirozenou kresbu, ovšem možností je daleko více. A navíc, dřevěná okna se dají snadno opravit (poškozený plast nepoměrně hůře). Díky konstrukci u eurooken nemusíme pátrat po vhodném počtu komor, nejsou tady. Další velké plus? Dřevěná okna vydrží mnoho let, dalo by se říci, že navěky. Cenově se pohybují samozřejmě výše, než plastová okna, ovšem ještě dražší jsou hliníková.
Tady už se opět můžeme zmínit o komorách v profilu, ale stačí nám k tomu pár řádků – u hliníku se pracuje se třemi komorami: vnějším profilem, vnitřním profilem a mezi nimi bývá díl z plastu, který podporuje lepší tepelně izolační vlastnosti oken. Hliníková okna jsou stabilní, pevná a považují se za nezničitelná, vydrží tedy i pro příští generace.
Ještě zajímavěji vypadají kombinace, třeba plast opláštěný hliníkem. Jeho hlavní výhodou je možnost jakéhokoli barevného zpracování, což plast tolik neumožňuje. Navíc se plast chrání zvnějšku hliníkem, takže se zvyšuje životnost oken a do určité míry také jeho pevnost. U spojení dřevo a hliník to funguje podobně – opět se nabízí více barevných povrchových úprav, aby si pak zákazník v interiéru ponechal pohled na příjemný přírodní materiál, hliníková vrstva navíc pomáhá řešit údržbu dřeva.
Postarejte se o svá okna
Jedna věc je čas od času okno seřídit, už jsme si říkali, že v důsledku teplot materiály pracují a díky tomu by mohlo například hůře těsnit. Pokud máte podobný problém, zavolejte si firmu, která vám okna instalovala, a řešte ho v rámci reklamace. Kdybyste si však chtěli jen tak preventivně ověřit, zda kování nepotřebuje seřídit, pak si samozřejmě za takovou službu zaplatíte. Zruční jedinci si však kování mohou podle návodu seřídit sami.
Okna plastová a hliníková nepotřebují skoro žádnou údržbu, samozřejmě je třeba udržovat čisté rámy i skla a pak asi jednou ročně silikonovým olejem přetřít těsnění a kování. Dřevo si žádá o trochu více péče, přibližně jednou za půl roku ho přetřete k tomu určeným speciálním přípravkem, vhodným na danou povrchovou úpravu. Těsnění u dřevěných oken není třeba natírat, kování namažte stejně jako u plastu a hliníku.
Když chceme vyvětrat…
… pak si okno otevřeme. A pokud bychom rádi větrali jen mírně? V tom případě myslete na mikroventilaci (u většiny výrobců je standardní součástí oken), což je systém, který otevřením kliky do polohy 45 stupňů nabídne malou mezeru, a tím i kýžený vzduch proudící do interiéru. Samozřejmě na rušné ulici to asi nebude úplně fajn, ale co se dá dělat – větrat se musí. Nebo se snad najde jiné řešení? Samozřejmě, tady ho máte! Nechte si v obchodě ukázat, jak funguje větrací mřížka. Třeba vám přijde vhod i z jiného důvodu. Vaříte doma na plynu? Pak by bylo dobré vědět, že plynový sporák musí mít zajištěný určitý přívod vzduchu do místnosti a to nezávisle. Což, jak jistě uznáte, mikroventilace nezajistí – pokud nepootevřete kliku, a to už není nezávislé řešení, tudíž odporuje požadavkům normy. Právě tady pomůže větrací mřížka, umístěná v křídle nebo v rámu. Na okně ji tedy máte trvale a prodávají se jak systémy, kdy větrací mřížku můžete sami regulovat, tak i bez této možnosti.
Bezpečnostní prověrka
Jednoduché a běžně používané řešení nabídne speciální fólie na okenní tabuli – kdyby se někdo chtěl dostat k vám domů oknem, sklo se po úderu sice rozbije, ale nevysype, fólie ho udrží. Další možnost nabízejí ochrany rámu, jedna z nich spočívá v uzavíracích bodech po celém obvodu kování (můžete si jich dopřát více) a nedovolí případnému vetřelci nadzvednout okenní křídlo. Od věci není ani destička proti odvrtání v místě okenní kliky, která by měla být zamykací – už se totiž nejednou stalo, že při pokusu o vloupání do objektu sice různé bezpečnostní prvky této neradostné činnosti zamezily, přitom se však posunuly pohyblivé díly kování. Právě zamykací klika odolává násilnému otočení bez použití klíčku.
Komplexní bezpečnostní řešení pak najdete v podobě elektronických systémů, které při pokusu o nevítané vniknutí do vašeho domova pošlou avizo formou sms a bývají napojené na bezpečnostní agentury. V tomto případě neřešíte jen okna, ale i dveře (magnetické kontakty se instalují do jejich kování, poplach pak vyvolá otevření okna nebo dveří).
Nemusíte, ale můžete
Až budete mít v zásadě vybráno, ještě podumejte o vnějších a vnitřních parapetech, zastínění a dalších zdánlivých detailech, které však je dobré zařizovat současně. A pak jsou tu ještě jiné, neméně zdánlivé drobnosti a je jen na vás, zda se jimi budete zabývat. Vždycky se však vyplatí poptat se kolegů, přátel a známých, kteří už okna měnili, jaké mají zkušenosti, dobrá reference je tou nejlepší vizitkou. Renomovaný dodavatel by měl mít také certifikáty ISO 9001 (systém řízení společnosti) a ISO 14001 (enviromentální managment společnosti – dokládá, zda se firma chová ekologicky). Certifikát ISO 9001 vypovídá o tom, jak jsou ve společnosti nastavené řídící procesy, aby se vyráběly stále stejně kvalitní výrobky. Jinými slovy jde o vnitřní kontrolu kvality. Zákon to sice nevyžaduje, pro zákazníka je však tento certifikát signálem, jak firma pracuje. A pokud si zvolíte nejen kvalitního výrobce, ale i kvalitní firmu, která okna instaluje, nemůže se vám stát, že by nesprávným osazením oken vznikaly tepelné mosty, tím pádem docházelo k nechtěnému úniku tepla z domu, nebo se zvyšovalo riziko srážení vlhkosti a vzniku plísní zejména v rozích okna.
Zmiňme se také o kvalitě montáže. Jistě můžete oponovat, že laik si jen těžko ohlídá, jak dobře mu budou okna namontovaná, ale něco si přece jen můžete prověřit a vyplatí se na to zeptat předem. Standardně se pracuje tak, že při instalaci nových oken se musí vzniklý prostor mezi okny a stěnou vyplnit pěnou, která v tomto prostoru „nabobtná“, a když se na to pak nanese malta a nakonec omítka, jde o nejlevnější a nejrychlejší řešení, nikoli však nejfunkčnější. Protože časem se v pěně tu a tam může vytvořit skulinka nebo se v napojení omítky na okno objevit prasklinky. Pro lepší a kvalitnější utěsněnou spáru se většinou tento prostor po vypěnění olepuje speciální páskou (existují i jiné metody, použití pásky je nejběžnější) – zevnitř parotěsnou, zvenčí paropropostnou. A praskání omítky se zase dá předejít, když se použijí omítací lišty mezi zdí a rámy oken. Lišty jsou vůči oknu mírně pohyblivé, takže omítka nemůže popraskat.
Kdy měnit okna?
Odpověď zní – téměř kdykoliv, na jaře stejně jako v létě, na podzim, nebo v zimě. Zejména v zimě je nabídka mnoha firem vstřícnější; slevové akce jsou dané faktem, že v tomto období není tolik zakázek jako po zbytek roku. Pokud vám nevadí strávit jeden den v poněkud chladnějším prostředím, není důvod proč slevy nevyužít. Každá solidní realizační firma ví, do kolika stupňů pod nulou ještě může okno instalovat (bez problémů se udává do -5 ºC) a tomu odpovídají rovněž použité materiály. Nebo se setkáte i s nabídkou, že firmy s vámi uzavřou smlouvu v zimě, vy okna zaplatíte zčásti nebo zcela, a samotná instalace se odloží do příznivějšího počasí.
Zdroj: Velux
Text: Marcela Škardová, odborná spolupráce: Ing. Jiří Scheidel, Ph.D., manažer technického vývoje firmy Vekra
