Sněženky jako poslové jara
Konec zimy je už za dveřmi. Všichni se už začínáme těšit na jaro a první kvítky, které jeho příchod provázejí. Když rozkvetou sněženky, je jasné, že k jaru už je to jen krůček. Svými něžnými kvítky, které vystrkují ještě ze sněhové přikrývky, naznačují brzký příchod vlídnějších časů.
Stejně nedočkaví jako sněženky jsou i milovníci zahrad. Je to doslova zázrak přírody, když sněženky odolají náporu sněhu, silnému větru, klidně i mrazům. I když v noci promrznou a klesnou až k zemi, druhý den, poté, co jim roztají ve stoncích krystalky ledu, už zase vesele vztyčují své něžní kvítky a vyhlížejí netrpělivě jaro. 
Kdy se objevují
Nové listy a květní stvoly se ve sněženkách začínají rýsovat již s příchodem podzimu, kdy k tomu dostanou jejich cibulky signál prostřednictvím chladnoucí půdy zalité podzimními dešti. Cibulky pod zemí začnou rašit a pouze velmi pozvolna a do té doby, než začne mrznout. Přes zimu spí a k životu a dalšímu růstu je začínají probouzet až nesmělé první paprsky slunce. Koncem února a začátkem března je přimějí rozkvést. Působivý doprovod jim tou dobou na zahradě dělají pouze otužilé talovíny a šafrány, které se společně se sněženkami rozhodly zahájit novou zahradní sezonu. 
Nejznámější druh
Nejznámější druh sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) patří do přibližně dvacetičlenné druhové skupině sněženek. Je z všech druhů nejodolnější, velmi vitální a spolehlivě kvetoucí každým rokem ve stejnou dobu. Z každé cibulky vyrůstá pouze jeden květ, a to do výšky do 10 až 15 cm. Květy vypadají jako bíle zvonečky houpající se na ohnutém stvolu. Na vnitřních okvětních lítcích mají do zelenkava vymalovánu korunku a na vnějších okvětních lístcích vždy po jedné zelené skvrnce. 
Jejich množení
Již koncem léta se jim začnou vytvářet dceřiné cibulky s kořínky. V době květů mají sněženky listy poměrně krátké, ale jakmile květy uvadnou, listy sněženek se začnou prodlužovat a zachycují tak více energie ze slunečních parsků. Není dobré nechávat květy sněženek na zahradě neodstraněné, zbytečně se tak rostlinky vysilují na úkor výživy cibulek a posilují spíše semeníky. Ty je tedy dobré odstraňovat.
Jak jsme již zmínili, existuje mnoho dalších variant, tedy i plnokvěté sněženky. Ty jsou sterilní a množí se pouze postranními cibulkami. Tímto způsobem si však zajišťují své potomstvo i sněženky, které vykvetly ještě před příletem opylovačů, tedy velmi brzy na to, aby byly opylovány. Pokud jsme se rozhodli sněženky ve své zahradě přesazovat, dbáme na to, aby zůstala půdou přikrytá celá bílá část jejich stvolu a k tomu ještě i kousek zelené části.
Pokud je to jen trochu možné, chráníme sněženky v zahradě před dlouhodobým přemokřením, aby je nenapadla plíseň šedá. Rostlinky tedy raději pravidelně kontrolujeme, a pokud k jejich napadení přece jen dojde, je zapotřebí je zlikvidovat, aby se plíseň dále nešířila.
Péče o sněženky
Dělením trsů vždy nejdéle po čtyřech letech dodáváme rostlinám potřebnou růstovou kondici. Rýčem vyjmeme husté chomáče z hlíny, opatrně je nadzvedneme a celý trs rozdělíme na jednotlivé skupinky rostlinek a znovu je zasadíme, ovšem pokud není půda ještě promrzlá. U odkvetlých sněženek neodstraňujeme listy, neboť těmi jsou vyživovány cibulky. Počkáme, až listy zatáhnou a až poté je odstraníme. Cibulky sněženek vysazujeme do půdy v září a říjnu do hloubky asi 10 cm. Ideální je do neutrální půdy přidat trochu listovky a uleželého kompostu. V těžkých jílovitých půdách sněženky dlouho růst nevydrží.
Sněženky snadno zplaňují a přímo okouzlující jsou, když rozkvetou v trávníku nebo na louce. Hodí se i na podsadbu keřů a stromů. Sněženky dokážou v zahradě oživit nejeden tmavší kout, krásně medově voní a hodí se i k řezu do vázičky. Přineseme si tak spolu s nimi jaro i do bytu.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: samphoto.cz
