Opravujeme, zateplujeme, natíráme
Až se vás zima zeptá, co jste pro svůj rodinný dům dělali na podzim, co řeknete? Opravovali a natírali jsme, protože dům si žádá péči a nadcházející dlouhé studené měsíce ji řádně prověří.
Začínáme střechou
Střecha je dominantou každého domu.Chrání prostor pod sebou před povětrnostními vlivy, odvádí dešťovou vodu a brání jí v nahromadění. Střecha plní mnoho funkcí a jsou na ni kladeny nejrůznější požadavky. Povrch střechy by měl být čistý, bez náletové zeleně. Odlupování, nepravidelné blednutí barvy, bubliny a praskliny stejně jako škrábance naznačují, že povrchová úprava již vyžaduje opravu. Zatékat může rovněž v místě špatně ukotvené krytiny. Především doporučujeme zkontrolovat jižní stranu krytiny, která nejvíce čelí nepříznivým vlivům.
Kromě kontroly povrchu střechy je nutné zkontrolovat i spoje, oplechování úžlabí a lemování. Zaměřte se rovněž na kontrolu míst, kam může nejčastěji zatékat, což je v okolí komínů, střešních oken a ventilačního potrubí. Zaměřte se i na nevyčištěná úžlabí. V zimě totiž namrzají a zamezují odtoku vody, což může způsobit zatékání střechy. A nezapomeňte rovněž zkontrolovat i stav svého komínu. V neposlední řadě byste kontrole měli podrobit i okapy, které jsou pro životnost střechy a celé stavby zásadní. Odvádějí totiž veškerou vodu. Okapy bývají často zanešené navátým listím a dalšími nečistotami. Proto je vhodné je zkontrolovat alespoň před zimou.
Udržování plechové střechy je daní za její jednoduché pořízení a nízkou cenu. Není snadné zachovat stav, kdy je nejen funkční, ale také pěkná na pohled. Jak tedy při natírání plechové střechy postupovat? Odborné firmy provádějí natírání plechové střechy ve dvou vrstvách dvěma typy barev. Jejich výběr by měl být důkladný, protože musí být speciálně určeny na použití pro plech a odolnější povětrnostním vlivům. Nesmí vyblednout na přímém slunci, a nesmí se na ní tvořit skvrny.
Pokud se do natírání plechové střechy budete pouštět sami, volte dvě až tři vrstvy nátěru s různými vlastnostmi. Kombinace základního, tzv. ochranného nátěru, a vrchní vrstvy zaručí dlouhotrvající účinek. Vše ale musí jít krok za krokem. Důkladně se musí začít už od prvních kroků natírání plechové střechy a v precizní práci pokračovat až do konce.
Akrylátová barva versus syntetická barva
Hlavní rozdíl je v pojivé látce. Akrylátové nátěry mohou být rozpouštědlové nebo disperzní, u syntetických je celá řada možností – od od alkydové pryskyřice až po polyesterovou pryskyřici; většinou se jedná o jednosložkové rozpouštědlové nátěry.
Začíná se vždy stejně – odstraněním nečistot ze střechy. Někdy postačí silný proud vody (práci usnadní wapky), jindy je třeba sáhnout po ocelovém kartáči a drhnout manuálně. Dokonale očištěná střecha neobsahuje žádné zbytky předchozí barvy (nebo dokonce barev), proto se často musí sáhnout po smirkovém papíru a plech řádně zbrousit. Také se musí odstranit mastnota – ať už saponátem nebo ředidlem.
Při samotném natírání plechové střechy je třeba brát ohled na venkovní podmínky. Rizikem bývá přílišné vedro, v němž může teplota střechy dosáhnout vysoko nad 50°C. Natírat by se tak mělo buď před létem nebo až na podzim. To už však zase práci ztěžuje rosa a vlhkost, která je také nežádoucí. Povrch musí být suchý, navíc voda nesvědčí ani čerstvému nátěru. U přípravy barvy platí „raději více, než méně,“ protože jen tak bude střecha v jednom odstínu. Nanášet se může válečkem, štětcem i pistolí – hlavně první dvě varianty se vzájemně doplňují.
Izolace střechy
Střecha, někdy označovaná jako „pátá zeď domu“, musí fungovat jako kvalitní tepelně izolační prvek. Velmi důležité jsou v tomto ohledu materiály nosné konstrukce krovu, pod nímž se nachází obytné podkroví. U běžných rodinných domů to bývají dřevěné trámy.
Při izolaci krovů se často používá pěnový polystyren (EPS), dodávaný v nařezaných blocích. Jeho součinitel tepelné vodivosti je 0,037 W/m2K, což není špatné. Problém ovšem nastane, pokud je dlouhodoběji vystaven vlhkosti. Poté se EPS znehodnocuje a ztrácí své izolační schopnosti. O něco vhodnější je šedý extrudovaný polystyren (XPS). Je lehčí a má o 10-20% lepší tepelně izolační účinek. Jeho nevýhodou však je, že nedostatečně chrání před UV zářením.
Podobnou, ne-li větší tradici než polystyren, má minerální vlna, jejíž součinitel prostupu tepla se pohybuje od 0,033W/m2K. Minerální vlnu získáváme tavením hornin, nejčastěji čediče či křemene, a na trh se dodává v podobě rolí nebo desek. Na rozdíl od polystyrenu má vysoký bod tání a lépe tak odolává ohni, ale stejně jako polystyren nesmí být vystavena vlhkosti. Rovněž manipulace s ní může být zdraví škodlivá.
Novou generací tepelných izolací je polyuretanová pěna (PIR/PUR), která se od polystyrenu liší nejen vzhledem, ale hlavně tepelně izolačními vlastnostmi. Její současný součinitel prostupu tepla je na hodnotě 0,022W/m2. Polyuretanová pěna také velice dobře odolává vlhkosti, díky tomu že jde o difúzně uzavřený materiál. I s těmito vlastnostmi navíc dosahuje výborné objemové hustoty okolo 32 kg/m3. Spoje desek jsou řešeny pomocí pero/drážka, což zvedá kvalitu a atraktivitu tohoto produktu.
Použitím tohoto materiálu, který je oboustranně kašírovaný v hliníkové fólii, vyřešíme více problémů. Při jednom položení této izolace, získáme samotnou tepelnou izolaci, parozábranu a reflexní vrstvu. Proto v letních měsících je v obytném prostoru velice příjemné chladno, protože skladba s PIR deskami nepustí naakumulované teplo dovnitř interiéru. Naopak v zimních měsících skladba s PIR deskami nepustí teplo z interiéru, a proto výrazně šetří energii potřebnou na výtápění obytného prostoru.
Sanační omítky
Často za problémy s vlhkostí stojí závady v odvádění dešťové vody, která proniká střechou či trhlinami ve fasádě. Tento problém můžeme odstranit použitím fasádní omítky nebo nátěru, který nepropouští srážkovou vodu do zdiva, ale zároveň je prodyšný a propouští vodní páry. Další příčinou mohou být špatné omítky, neprodyšné podlahy, dlouholeté zanedbání údržby stavby.
Větší problém představuje absorpce (vzlínání) vody ze země, protože její odstranění je poměrně náročnější. Než přistoupíte k sanaci zdiva, dejte si udělat sanační rozbor, který specifikuje zdroj vzlínání vlhkosti, určí nejkritičtější místa výskytu vlhkosti a navrhne adekvátní způsob sanace zdiva. Ať už je příčinou cokoli, řešení je jedno – odvlhčení zdí a odstranění závad. Pokud máte dostatečné znalosti a fortel, můžete to zvládnout svépomocí, nebo opravu svěřit specializované firmě, která nabízí kompletní program odvlhčení bytu, domů, sklepů i komerčních objektů včetně diagnostiky vlhkosti.
V zásadě existují dva typy sanačních omítek. Sanační prodyšné omítky jsou vysoce pórovité a tím pádem lehké, mají velmi nízkou kapilární nasákavost a ideálně odpuzují vodu. Voda pak kapilárami neproniká ze zdiva do omítky, jejíž povrch zůstává suchý a čistý. Odpařování vody probíhá pouze na vnitřní straně omítky, kde také zůstávají vysrážené soli.
Sanační vodotěsné omítky jsou prakticky totožné s prodyšnou omítkou, ale mají obrácený efekt – zabraňují pronikání vlhkosti ze vzduchu do zdiva. Používají se zejména v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou kuchyně, prádelny, atd. V současnosti jsou nahrazovány hydroizolačními stěrkami a aplikují se jen výjimečně.
Pila, lano, plechy
Další sanační metodou je prořezávání cihelného zdiva ve spáře řetězovou pilou. Do spáry se vkládá dvoumilimetrová izolační fólie. Zdivo se zaklínuje pevnostními klíny a na závěr se spára injektuje cementovou směsí. Fólie přesahuje přes zdivo dle potřeby následných izolací podlah a podobně.
Obdobný postup je prořezávání zdiva diamantovým lanem. Smyčka tvořená lanem s průmyslovými diamanty postupně prořezává smíšené nebo kamenné zdivo bez průběžné spáry. Po prořezání spáry se vkládá izolační fólie o síle 2 mm. Zdivo se klínuje pevnostními klíny a závěrem se proříznutá spára injektuje cementovou směsí. Metoda podřezání zdiva zaručuje spolehlivost a dlouhou životnost. Takto provedené odvlhčení domu vydrží až do konce životnosti celé stavby.
Další metodou je zarážení ocelových desek do průběžných spár ve zdivu. Při této šetrné metodě nedochází k razantnímu zásahu do statiky budovy. Odvlhčení domů pomocí vrážení plechů je poměrně rychlé a lze jej provádět i za současného provozu objektu.
Odvlhčení zdí pomocí injektáže je účinné hlavně proti vzlínající vlhkosti. Nejdříve se navrtají injektážní otvory, které se vyčistí od prachu a hrubých nečistot. Potom se do těchto otvorů natlačí hydrofobní vodoodpudivý roztok. Vrty se provádějí cca 12 cm od sebe a v úhlu 20-40°. Touto metodou lze odvlhčit téměř všechny druhy zdiva, jako například cihlu, beton, žulu a jiné druhy kamene.
Pokud je příčinou vlhnutí kondenzace páry z interiéru, je třeba upravit také vnitřní prostředí budovy. Zpravidla je řešením úprava vnější tepelné izolace. Tím se zvýší teplota celé konstrukce a kondenzační zóny se posunou mimo zdivo.
Jak vysušit vlhké zdi?
Pokud se chystáte vysušit zdi svého domu či bytu svépomocí, doporučuje se aplikace zateplovacího systému nebo jen samotného termokeramického nátěru. Ten vyspraví fasádu poškozenou trhlinami a udrží zdivo v suchu, což zabraňuje tvorbě plísní a řas na stěnách.
Termokeramický nátěr rovněž nedovolí dešťové vodě pronikat do fasády a účinně odvádí vlhkost ze zdiva, takže poskytuje výbornou ochranu pro stavební konstrukce. Po aplikaci nátěru vytvoří na povrchu termokeramickou membránu, která zabraňuje vnikání vlhkosti do podkladu Termokeramický nátěr má životnost tři až pět let, nátěr reguluje vlhkost v podkladu (zdivu) a tím udržuje stavební konstrukci po celý rok v suchém stavu, čímž snižuje náklady na vytápění a klimatizaci.
Další metodou pro odstranění vlhkosti vzlínáním ze země je injektáž. Tato metoda je založena na chemickém procesu, který ucpe póry v základovém zdivu. Zemní vlhkost tak přestane do zdiva vzlínat, a to se postupně samo vysouší. Chemická látka se aplikuje do šikmých vrtů ve zdivu buď z exteriéru nebo interiéru. Zdivo se zvlhčí a aplikuje se mikroemulze na bázi křemíku-křemičitanů (silikony, silikáty, silikonáty, siloxíny), která pronikne do pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří chemicky vázanou voděodpudivou vrstvu, která znemožní vzlínání vody.
Metoda není limitována tloušťkou zdiva, čili je použitelná i v případě velmi zvlhlého zdiva. Vhodná je pro zdivo cihelné, kamenné a smíšené. Po ukončení reakce je účinná složka stabilní, nerozpustná a není závislá na kolísání vlhkosti.
Účinně proti plísním
Plísně existují v přírodě miliony let.Rozmnožují se miniaturními sporami, které se roznášejí vzduchem na velké vzdálenosti. Ve vysoké koncentraci dráždí sliznice dýchacích cest, vyvolávají kožní vyrážky, záněty spojivek a u některých lidí i průduškové astma. Riziko nežádoucího výskytu plísní v bytech zvyšuje stoupající vzdušná vlhkost spolu se zahájením topné sezóny. Plísně nepotřebují světlo a jsou nenáročné na živiny. Do našich obydlí se dostávají zpravidla na podzim díky vysoké vlhkosti ovzduší.Výjimkou však nejsou ani plísně, které do místnosti zavítají např.při výměně oken. S plísněmi můžeme účinně bojovat sami mnoha metodami.
Spolehlivým protiplísňovým přípravkem je známé a oblíbené Savo, které plíseň ničí okamžitě a ve velké míře. Aplikace je velice jednoduchá – všechna místa a zákoutí napadená plísní se důkladně vystříkají a Savo se nechá působit. Proceduru je dobré zahájit v ložnicích hned po ránu a přes den důkladně větrat. Ale pozor. Přestože opticky mizí plíseň doslova během několika sekund, v omítce mohou její zárodky přetrvávat a plíseň se může během několika týdnů vrátit. Proto je třeba nástřik po několika dnech opakovat.
Na trhu existují i přípravky bez chlóru, které nezapáchají a nevybělují náhodou potřísněné tkaniny. Roztoky fungují na zdech, omítkách, betonu i dřevu a v odborných hobby prodejnách je dostanete nejčastěji v cenovém rozpětí 230 až 450 Kč. Musíte však počítat i s tím, že pouhé dezinfekční ošetření zdí nebude stačit a budete se muset pustit do do rozsáhlejšího zásahu.
Teplý kabát pro dům
K zateplování budov potřebujeme vhodné tepelně izolační materiály, vyzkoušené technologické postupy, projektanty s odpovídajícími znalostmi a nakonec firmy, které umí tuto práci kvalitně provést. Materiálů pro tepelné izolace je na trhu mnoho, je třeba vybrat takový materiál a technologický postup, který splní vaše požadavky a bude optimální i z ekonomického hlediska.
Pokud plánujeme opravu fasády, bude návratnost investice do izolace ještě kratší, protože část nákladů na opravu fasády bychom, jak již bylo výše řečeno, vydali tak jako tak. Dodejme však, že dobře zateplená fasáda znamená – zejména u rekonstruovaných staveb staršího data – i izolaci spodní stavby, a to jak z hlediska ochrany před vlhkostí, tak i před únikem tepla.
Pro zateplování fasád je v ČR stále jedním z nejpoužívanějších materiálů pěnový polystyren. Je velmi lehký – obsahuje 98 % vzduchu a přitom má velmi dobré mechanické vlastnosti. Žádný jinýma teriál nemá při váze kolem 15 kg na kubický metr takovou pevnost. Je možné jej bez problémů brousit, řezat, lepit nebo kotvit hmoždinkami. Pěnového polystyrenu je několik druhů a pro lepší orientaci používají výrobci určitá označení, přičemž všichni se shodnou na EPS 50 Z, EPS 70 Z a EPS 100 Z. Často je tendence nahrazovat tento typ polystyrenu nejtvrdším typem, kterým je extrudovaný polystyren.
Nová generace izolantů
Do nové generace polystyrenových izolantů patří šedé polystyrenové desky vyvinuté na bázi nanotechnologie, které mají až o 20 % lepší tepelněizolační vlastnosti než klasický EPS. Obsahuje velmi jemný grafitový prášek, který slouží jako absorbér infračerveného záření. Tím, že grafitový prášek částečně pohlcuje a zároveň I odráží složku šíření tepla způsobenou infračerveným zářením, dochází ke zlepšení izolačních vlastností. Šedý polystyren je ideálním izolačním materiálem pro nízkoenergetické a pasivní domy.
Pro izolaci soklů se používají broušené desky perimetr, které jsou vyráběné expanzí do forem s vysoce uzavřenou buněčnou strukturou. Jde o desky s vysokou pevností, minimální nasákavostí, odolávající velkému tlaku zeminy a teplotám pod bodem mrazu. Desky se podle jednotlivých výrobců mohou barevně lišit, například Dektrade má soklové desky Dekperimert SD v barvě zelené,
Minerální vlna
Jiná je situace, pokud chceme kontaktní systém použít na vlhké nebo vlhnoucí zdivo. V takovém případě je nutné zvolit mezi tzv. prodyšnými izolanty umožňujícími odvětrání vlhkosti, která by jinak kondenzovala v obvodové konstrukci. Výborným izolačním materiálem pro tyto případy je minerální, resp. kamenná vlna. Dříve se používala převážně vlákna skleněná, dnes se používají především vlákna minerální, impregnovaná vodoodpudivými látkami. Tyto materiály se prodávají ve formě pásů nebo obkladových desek.
Prostor mezi vlákny vyplněný vzduchem slouží jako bariéra proti odvodu tepla z vnitřních prostorů budov. Díky vysoké propustnosti pro vodní páru umožňuje kamenná vlna domu „dýchat“. Minerální vlna také patří do nejbezpečnější třídy hořlavosti. Výborná je i životnost izolace z vlny, která je více než padesát let. Slabinou minerálních izolantů je někdy až přílišná propustnost a zejména citlivost na vlhkost, která výrazně snižuje izolační účinnost.
Materiály nové generace
Tepelná izolace na bázi tuhé fenolické pěny se vyznačuje výrazně lepšími tepelně izolačními vlastnostmi než pěnový polystyren nebo minerální vlna. Je určená pro tepelnou izolaci obvodových stěn budov v kontaktních zateplovacích systémech a postup zpracování je velmi podobný jako při zateplování obvodových stěn polystyrenem. 10 cm této tepelné izolace má stejný tepelně izolační účinek jako 18,5 cm polystyrenu.
Při jejím použití se tedy výrazně snižuje celková tloušťka zateplené stěny. Praktickým příkladem může posloužit ostění oken. Velká tloušťka tepelné izolace zvětšuje šířku a tím zhoršuje výhled z okna a snižuje denní osvětlení v místnosti. Výhoda nízké tloušťky tepelného izolantu se projeví také tam, kde by použití běžného izolantu znamenalo zmenšení sousedícího užitného prostoru, například na balkonech nebo lodžiích. Je velký rozdíl, zda se balkon šířky 1 metru zmenší zateplením o 10 cm, nebo o skoro 19 cm. Tento tepelný izolant lze využít jak pro potřeby novostaveb, tak pro rekonstrukce. S výhodou se používá zejména u nízkoenergetických nebo pasivních domů.
Zateplení podlah
Zateplení se netýká pouze fasád či střech. V domě s nezateplenou podlahou přicházíme zhruba až o 10 % tepla. Bydlíte-li v podsklepeném domě a bývá vám doma zima od nohou, je to tím, že z vytápěných obytných místností část tepla uniká do míst s nižší teplotou, tedy např. do sklepů či suterénních nevytápěných prostor. Tepelná izolace podlahy může úniku zabránit. Jak na to?
Pokud plánujete zateplovat podlahu nad sklepem, budete se zřejmě potýkat s jedním zásadním problémem. Zateplení podlahy nad sklepem je totiž problematické kvůli tomu, že dostatečná tloušťka tepelné izolace se většinou do podlahy nevejde. Řešením je zateplení podhledu ze strany nevytápěné místnosti, což je výhodné z hlediska akumulace tepla v zateplené stropní konstrukci. Výhodnější je i proto, že se do podhledu zpravidla vejde dostatečná tloušťka tepelné izolace. Pro zateplení podhledu v nevytápěné místnosti se jako izolační materiál nejčastěji používají desky EPS, které se lepí a mechanicky kotví k podhledu s povrchovou úpravou tenkovrstvou omítkou. Alternativou pro polystyren jsou desky z minerální vlny, které mají vysokou paropropustnost a jsou nehořlavé, nelze je však kvůli nasákavosti použít ve vlhkých místnostech.
Pokud se pouštíte do zateplování podlahy nepodsklepeného domu, záleží především na tom, jde-li o rekonstrukci nebo novostavbu. Při rekonstrukci je totiž potřeba odstranit původní podlahu a často provést sanační opatření, která vlhkost sníží – především položit hydroizolační vrstvu.
Péče o dřevěné podlahy
Parkety nebo dřevěnou podlahu je především nutné chránit, a to nejen před vodou a nečistotami, ale také před nízkou nebo vysokou vlhkostí a kolísáním teplot. V místnosti, kde je položena dřevěná podlaha by měla být optimální vlhkost kolem 50 – 60 % a teplota by neměla klesat pod 19 °C. Ve špatném pokojovém klimatu by mohly vznikat spáry nebo boule.
Díky ochranným nátěrům, které dřevěnou podlahu chrání proti vniknutí nečistot a tekutin, je údržba a čištění této podlahové krytiny poměrně jednoduchá a nevyžaduje větší námahu. Je ale důležité dodržovat několik zásad. Rozlišujte, zda máte podlahu lakovanou nebo olejovanou. Nepoužívejte ocelové drátěnky, agresivní rozpouštědla a silně alkalické přípravky, které by mohly poškodit ochranný film. Dřevěné podlahy opatrně zametejte na sucho nebo používejte účinný vysavač. Pokud jsou na podlaze nečistoty, které nelze odstranit vysátím nebo zametením, můžete dřevěnou podlahu vytřít, ale nepřehánějte to s vodou.
Základním předpokladem dlouhé životnosti dřevěné podlahy je ochranný nátěr. V současné době je možné vybírat z několika možných způsobů, každý nabízí jiné možnosti a ovlivní tak vlastnosti podlahy. Existují 3 možnosti: lakování, voskování, olejování.
Lak je odolný vůči oděru, má protiskluzové vlastnosti a není náročný na údržbu. Obvykle se nanáší ve třech vrstvách a dokáže tak podlahu ochránit před nečistotami a tekutinami. Je možné volit mezi několika stupni lesku, mat, polomat a vysoký stupeň lesku. Na lakované podlahy se nepoužívá ocelová drátěnka, agresivní rozpouštědla, ani silné alkalické přípravky. To všechno by mohlo podlahu poškodit. Těžký nábytek by měl být vybaven plstěnými podložkami.
Naolejovaná nebo navoskovaná podlaha je tmavší a má zvýrazněnou strukturu dřeviny. Olej je tvořen na přírodní bázi a dřevo hloubkově impregnuje, zachovává mu pružnost a chrání ho před vysycháním a tvorbou prasklin. Pro obnovení olejované podlahy není potřeba broušení, jako u laku, ale postačí jen obnovit vrstvu oleje.Oleje i vosky propůjčují dřevu přirozený vzhled s příjemným sametovým povrchem. Podlahy takto ošetřené jsou hygienické a snadno lokálně opravitelné bez viditelného napojení nového a starého nátěru.
Nový nátěr dveří
S renovací dřevěných dveří bývá hodně práce. Odstranění starých laků a barev, jemné broušení a postupné nanášení několika nátěrů si vyžádá spoustu času. Původní nátěr lze odstranit buď horkovzdušnou pistolí, nebo chemicky pastou či tekutým odstraňovačem barev. Hmotu rozetřeme po ploše, necháme ji působit a až barva změkne a začne se odlupovat, seškrábeme ji. Jde o žíravinu, proto pak musíme dveře očistit a speciálním přípravkem zneutralizovat. Někdy musíme celý postup několikrát opakovat. I po dokonalém odstranění staré barvy nemusí dřevo vypadat tak, abychom je mohli natřít bezbarvým lakem nebo lazurou a zdůraznit přitom dřevěnou strukturu. Co s tím?
Zkusíme dveře přebrousit a pokud ani potom nebude výsledek dobrý, použijeme krycí barvu. Jestliže se i přesto pro lazurování rozhodneme, smícháme piliny vzniklé při broušení s bezbarvou syntetickou pryskyřicí a tímto tmelem z pilin vyspravíme rýhy a nerovnosti; tmel bude mít po zaschnutí stejný odstín jako původní dřevo a vyspravené části nebudou tolik vidět. Po odstranění starého nátěru nasadíme dveře do zárubní a zkusíme, jestli mají dostatečnou vůli a zda někde nedrhnou. Dostatečná vůle je důležitá, nová vrstva barvy totiž nesmí při zavírání nikde překážet.
Jestliže původní barva dobře drží, není oprýskaná a nemá vady, prohlubně a odřeniny, neodstraňujeme ji, ale přebrousíme a nově přetřeme. Nátěry dveří, které byly silně napuštěné fermeží, spolehlivě obnovíme olejovými laky. Pokud chceme použít jiné barvy, plochy ještě předtím natřeme rozpouštědlovým lakem, hmotu, která se nevsákne, setřeme hadrem a pak použijeme libovolnou základovou barvu.
Dveře při natírání položíme do vodorovné polohy, aby nám barva nestékala. Pokud není zbytí a dveře musí stát, zvolíme rychleschnoucí barvu, kterou nanášíme v tenčích vrstvách několikrát po sobě a každou vrstvu důkladně rozetřeme. Pro vertikální natírání jsou vhodnější moderní, vodou ředitelné barvy než barvy klasické, čili emailové, fermežové a podobně. Abychom dobře vyplnili plochu, střídáme směry tahů štětce. Poslední tahy vedeme podélně podle struktury dřeva.U kazetových dveří profesionálové natírají nejdřív výplně a potom rám, protože se mohou o dosud čistý rám opřít a neumažou se. Na kvalitu nátěru to však vliv nemá.
Palubky, trámy a radiátory
Obklad z palubek napustíme lazurovacím lakem a po zaschnutí natřeme vodou ředitelným nebo syntetickým lakem. Můžeme volit mezi lesklou a matnou variantou, případně pololeskem, který lze také z matného a lesklého stejné značky namíchat. Druhý nátěr lakem prospěje vzhledu dřeva i jeho ochraně.
Nové dřevěné trámy, jejichž strukturu hodláme zdůraznit, rovněž ošetříme lazurovacím napouštědlem. Tyto laky lze také tónovat nebo je rovnou koupit v daném barevném odstínu. Trámy a dřevo v exteriéru je potřeba chránit také před houbami, plísněmi a dřevokazným hmyzem impregnačním napouštědlem. Po zaschnutí následuje obvyklá kombinace lazurovací lak a vrchní lesklý či matný lak nebo také dvojice základní a vrchní lak, případně jediná nátěrová hmota.
Na instalované radiátory bychom mohli použít barvy ve spreji, ale není to praktické. Jednak se speciální barvy ve spreji vhodné na radiátory vyrábějí v omezeném množství, a potom − je lepší použít štětce, hlavně takzvaný zárohák, kterým se dostaneme všude a radiátor nemusíme složitě obkládat, abychom barvou ze spreje nepotřísnili okolí.
Nejprve očistíme a odmastíme povrch těles, daleko pomaleji pak žloutnou a odolávají teplotě kolem100°C. Potom povrch radiátoru zdrsníme ocelovým kartáčem a místa s poškozeným nebo špatně přilnavým starým nátěrem očistíme smirkovým papírem až na čistý kov. Je důležité dostat dolů všechny nesoudržné části povrchu, nikde se se nesmí nic odlupovat. Nakonec radiátor zbavíme smetáčkem prachu, sundáme hlavici nebo ji zakryjeme maskovací páskou stejně jako ty části radiátoru, které nebudeme natírat.
Základní barvu (nejčastěji syntetický email) důkladně promícháme a nanášíme na dobře očištěný, suchý, hladký, vosku a mastnot zbavený podklad. Vydatnost barvy je 5–8 m²/kg na jednu vrstvu podle savosti podkladu. Pokud jako jako finální barvu zvolíme slonovou kost, použijeme základovku bílou. Základní barvu necháme před dalším natíráním 8–16 hodin zaschnout (při teplotě 20–24 °C). Teplota podkladu a okolí nesmí klesnout pod 10 °C, relativní vlhkost vzduchu by neměla být vyšší než 75 %. Nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu zpomalují zasychání. Po zaschnutí základního nátěru je vhodné okraje opravených míst na viditelných (pohledových) plochách vybrousit brusným papírem do roviny s ostatní plochou původního nátěru. Pak pokračujeme první vrstvou vodou ředitelné barvy. Vydatnost nátěru je asi 5–8 m²/kg na 1 vrstvu podle savosti podkladu. Barva při teplotě 20–24 °C zasychá asi 4–6 hodin. Aby byl výsledek dokonalý, je potřeba nanést ještě další, finální vrstvu barvy. Bude zasychat opět přibližně 4–6 hodin.
Ošetření dřevěných oken
Před zimou se také pustíme do renovace okenních rámů a křídel, pokud to potřebují. Nejprve z nich odstraníme starý nátěr elektrickou bruskou s brusným kotoučem, ručně smirkovým papírem nebo opálením (tento způsob radši přenecháme profesionálům). Poté dřevo dokonale obrousíme skelným papírem s hrubostí 30 – 40 a napustíme fermeží. Po zaschnutí se mastná fermež musí dobře obrousit. Pak si dobře prohlédneme venkovní stranu okenních rámů a křídel, která bývá často značně poničena nepříznivými povětrnostními vlivy. Dřevo bývá měkké nebo dokonce shnilé. Takto postižená místa do hloubky vybrousíme ještě před napouštěním fermeží či luxolu.
Dnes se místo pomalu schnoucí fermeže obvykle používají rychleschnoucí syntetické nátěry. Nevhodné jsou nitrolaky, které jsou tvrdé, nepružné a vystavené povětrnosti mohou rychle praskat a odlupovat se. Nehodí se ani barvy dvousložkové, které působením UV záření brzy praskají a drobí se. Univerzálně je vhodná speciální syntetická alkydová barva s hedvábným leskem. Je stálá, odolná UV záření, má dlouhou životnost a lze ji použít jako základ, mezivrstvu i konečný nátěr. První vrstva barvy (tzv. základní barva) slouží k ochraně před plísněmi, houbami a UV zářením, ale neodolá vodě, proto musíme vždy nanést vrchní vrstvu (nebo několika), která navíc dá oknům nebo dveřím konečný vzhled.
Vybroušené propadliny vytmelíme dvousložkovým polyesterovým tmelem na dřevo; běžný akrylátový tmel není do venkovního vlhkého prostředí vhodný. Práce s dvousložkovým tmelem je samozřejmě náročnější. Tmel musíme smíchat s tužidlem v předepsaném poměru a obě složky špachtlí dokonale promíchat. Pracujeme rychle, protože tmel po namíchání houstne. Pokud se do směsi dostane prach nebo drobné částečky dřeva, tmel nepoužijeme, nezaschl by. Nepracujeme ani s tuhnoucím tmelem, můžeme jím ale podtmelit velkou díru nebo spáru. Tmel na nerovnou plochu naneseme špachtlí, dokonale uhladíme a necháme ho mírně převyšovat přes okolní plochu, protože se po zaschnutí mírně propadne. Jelikož je dvousložkový tmel po zaschnutí velmi tvrdý, obtížně se brousí, takže začneme brousit hrubým skelným papírem a postupně přejdeme na jemnější. Dvousložkovým tmelem můžete i nahradit částečně vypadaný sklenářský tmel.
Základní a vrchní nátěr
V případě, že jsme upřednostnili klasický nátěr fermeží, provedeme základní nátěr nejlépe syntetickou barvou zředěnou ředidlem S-006 tak, aby jen slabě kryla. Nátěr necháme 2 – 3 hodiny schnout, poté ho obrousíme skelným papírem č.80 – 100. Pak papírovou oblepovací páskou oblepíme skla a přidáme ještě jednu vrstvu jen mírně ředěného základního nátěru. Můžeme ji obarvit univerzální tónovací barvou. Otónovaná základní barva musí být vždy o něco světlejší než konečný vrchní nátěr.
Poté nám zbývají už jen dva nátěry vrchní emailovou barvou. První vrchní nátěr musí být řidší, aby se dobře spojil se základním nátěrem. Druhý nátěr provádíme po 24 hodinách. Vrchní nátěry musíme provádět v čistém, bezprašném prostředí. Na křídlech natíráme každou příčku zvlášť. Nanesenou barvu musíme štětcem pořádně zpracovávat, aby se slil a byl naprosto hladký. Tahy štětcem nesmějí být vidět. Do zavadlého nátěru už nesmíte mokrým štětcem zasahovat, potřebujeme-li něco dodatečně opravit, tak jedině rozetřít suchým štětcem, aby nevznikl tzv. dvojitý film. Poté nátěr roztupujeme, aby se slil. Natřená okna položíme na dřevěné lišty a opřeme o zeď tak, že mezi stěnu a sklo okna vložíme polínko nebo ruličku od toaletního papíru. O ně pak stejným způsobem budeme opírat další okna.
Natíráme plot
Do renovace se můžeme pustit, je-li původní lazura pouze oprýskaná a zašlá a dřevo samotné není příliš poškozené. Pro bezchybný finální výsledek je stěžejní příprava podkladu. Starou barvu odstraníme elektrickou bruskou s brusným kotoučem nebo ručně smirkovým papírem. Podklad musí být zbaven veškerých nečistot, prachu a především mastnot , které odstarníme nitroředidlem.
Ve struktuře dřeva se často objevují přírodní nedokonalosti, či mechanicky vzniklé rýhy a díry. Tato poškození opravíme dvousložkovými polyesterovými tmely pro venkovní použití. Můžeme také použít jednosložkové tmely ředitelné vodou, které jsou po zaschnutí odolné proti vlhkosti. Inkriminované místo řádně očistíme i do hloubky a naneseme špachtlí tmel. Vmáčkneme ho do díry a vytvoříme takzvanou čepičku, kterou po zaschnutí lehce zbrousíme smirkovým papírem do roviny. Musíme však počítat s tím, že tmel bude pod lazurou vidět.
Po přípravě podkladu přichází na řadu samotné natírání, probíhající ve třech fázích. První je napuštění dřeva základním impregnačním nátěrem proto hnilobě, ředitelným vodou (např.luxol). Po zaschnutí následuje vrchní nátěr disperzním lazurovacím lakem v jedné až dvou vrstvách. Lazurovací nátěry ponechávají dřevu jeho přirozený vzhled. Natírání by nemělo probíhat na přímém slunci, za vysoké vlhkosti vzduchu nebo při příliš nízkých teplotách.
Ošetření kovových částí plotu
Nejprve musíme očistit podklad a zbavit kov nečistot a rzi. K tomu použijeme drátěný kartáč, smirkový papír, elektrickou brusku či speciální chemické prostředky – odrezovače, které zesilují obranyschopnost kovů vůči korozi. Ošetřený povrch odmastíme lihem. Kovovou konstrukci nejprve opatříme jednou vrstvou základního, kupř. akrylátového nátěru a posléze dvěma nátěry vrchní barvou. Ještě jednodušším řešením je nátěr multifunkční barvou 3v1, která obsahuje základní nátěr, mezinátěr i antikorozní vrchní barvu.
Pokud jsme renovační nátěr odkládali příliš dlouho a jsme tudíž nuceni vyměnit všechny plotovky, protože jsou napadeny hnilobou, postupujeme takto: staré trouchnivějící plaňky, ve většině případů přibité hřebíky či přišroubované šrouby, odstraníme pomocí páčidla. Pakliže jsou připevněny šrouby, odřízneme je úhlovou bruskou. Poté následuje ošetření kovové konstrukce stejným postupem popsaným výše.
Plotové dílce si můžeme nechat v hobbymarketu nařezat na míru. Následuje impregnace a po řádném zaschnutí aplikace tenkovrstvých lazur. Barvu necháme zasychat ve stínu a dáme pozor, aby se plaňky navzájem nedotýkaly. Před samotným připevněním planěk ke konstrukci je důležité si jejich rozmístění předem rozměřit a dbát na to, aby rozestupy byly vždy stejné. Do planěk si v požadované výšce předvrtáme dírky o průměru šroubů a přichytíme je ke konstrukci vratovými šrouby se čtyřhrany.
Foto: Shutterstock.com
