Teplo domova pod kontrolou

Venkovní teploty se v průběhu dne i topného období mění. Proto je nutné topný systém regulovat. S tím pomáhá termostat, který udržuje stálou teplotu v místnosti.

Pro zajištění spolehlivé, finančně únosné a komfortní funkce topného systému, je nezbytné zvolit správný způsob jeho regulace. Záleží na druhu topného systému, v jakém objektu se nachází (rodinný dům, průmyslový objekt apod.), počtu topných okruhů, zda jde o podlahové vytápění, radiátory, konvektory, vzduchotechniku atd., nebo o jejich kombinace.

Můžete si vybrat jednoduchý způsob regulace, nebo složitější ekvitermní regulátor s množstvím parametrů, které můžete nastavit na míru svému domu a přesně podle svých požadavků. Můžete tak sledovat, při jaké venkovní teplotě se topný systém sám přepne na letní provoz, nebo na kolik stupňů právě hřeje. 

 

Regulace vytápění

 

Instalace termostatických ventilů spolu s instalací speciálních armatur v páteřním rozvodu topení nabízí vyšší komfort užívání bytu, neboť odpadá nepohodlí z nedotápění nebo přetápění interiéru. Termostatické ventily umožňují regulovat teplotu v místnosti a nastavením termostatické hlavice ji regulovat i v době nepřítomnosti uživatelů. Termostatická hlavice automaticky reaguje na změny teploty v místnosti a přivírá či otevírá ventil podle potřeby. Díky tomu nedochází k zarůstání ventilů, jako je tomu u klasických radiátorových kohoutů.

Takto lze uspořit v průměru 15 – 20% nákladů na vytápění. Při instalaci indikátorů topných nákladů, které umožňují rozúčtování nákladů na vytápění mezi jednotlivé uživatele podle jejich spotřeby, mohou úspory dosáhnout až 35%. To ale platí pro bytové domy či rodinné domy s jedním topným systémem, ale alespoň dvěma byty. 

 

Kvalitní regulace je důležitá pro každý topný systém, avšak pro elektrické vytápění je doslova klíčová. Regulace topení má významný vliv nejen na tepelnou pohodu v interiéru, ale především na provozní náklady na vytápění.

Nejčastějším zdrojem tepla bývá kotel, který může být plynový, elektrický nebo kondenzační.  Aby došlo k ohřevu otopného média na požadovanou teplotu, je nutné zdroj tepla sepnout. Podle typu použitého zdroje tepla je tedy nutné ovládat buď hořák kotle, nebo elektrickou spirálu, která je v elektrickém kotli umístěna. Spínacím zařízením je prostorový termostat, který slouží k porovnávání požadované a aktuálně změřené prostorové teploty. Součástí každého termostatu je teplotní snímač, který měří prostorovou (okolní pokojovou) teplotu. Změřená prostorová teplota je porovnávána s nastavenou požadovanou teplotou. Pokud je prostorová teplota nižší než požadovaná, výstupní relé termostatu je sepnuté a připojené zařízení je v chodu. Pokud je prostorová teplota vyšší než požadovaná, výstupní relé termostatu je rozepnuté a připojené zařízení je vypnuté.

 

Jaký prostorový termostat použít

 Na trh jsou dnes dodávány různé typy prostorových termostatů, které se obecně dělí na mechanické a digitální. Dále se termostaty rozdělují na jednozónové a vícezónové. Jednozónové termostaty měří prostorovou teplotu v jedné místnosti a na základě této teploty ovládají zdroj tepla.  Poslední dělením prostorových termostatů je dělení na vodičové  nebo bezdrátové, které jsou obecně dražší. Je ovšem nutné uvažovat cenu práce za uložení vodičů (do lišty nebo případné zasekání do zdi) mezi kotlem a prostorovým termostatem. Často pak vychází bezdrátové termostaty v porovnání levněji. 

Termostat by měl být umístěn minimálně 1,5 m nad podlahou.  Z hlediska dispozice místnosti neexistuje konkrétní určení instalace. Termostat by však neměl být umístěn u jakéhokoliv zdroje tepla, protože ovlivňuje prostorovou teplotu, která je právě prostorovým termostatem měřena. Termostat by také neměl být umístěn u dveří, oken nebo na přímém slunečním světle. Ideální instalace je tedy v místě, podle kterého chceme vytápět okolní prostor. Také v případě, kdy obytný byt obsahuje více místností, je nutné volit umístění termostatu do té místnosti, kde jsme nejčastěji (obývací pokoj, kuchyň, dětský pokoj).

Další otázka se zabývá vytápěním prostoru v případě, kdy nejsme v obytné budově přítomni. Jednodušší prostorové termostaty obsahují tlačítko, které funkci termostatu vypnou.  V této souvislosti je výhodné, když prostorový termostat obsahuje časový program, který si uživatel nastaví a termostat pak spíná kotel podle časového programu. 

 

Mechanické a digitální prostorové termostaty

 

Mechanické prostorové termostaty se řadí mezi základní, které se v současné době nabízejí.  Na rozdíl od digitálních prostorových termostatů, nepotřebují mechanické termostaty žádný zdroj napájení.  Pokud mechanický termostat obsahuje přepínací kontakty je možné je také využít pro funkci chlazení. Mechanické termostaty se nejčastěji používají pro nejjednoduší regulaci vytápění. Pokud uživatel vybírá příslušný mechanický termostat, měl by v prvém případě vybírat podle teplotního rozsahu. Dále je nutné uvažovat zatížitelnost kontaktů termostatu. Pokud připojený zdroj tepla přesáhne maximální zatížitelnost kontaktů, je nutné zvolit termostat jiný.

Digitální prostorové termostaty obsahují řadu funkcí, které podstatně přispívají k dosažení optimální tepelné pohody a výrazně šetří náklady na vytápění. Téměř všechny digitální prostorové termostaty obsahují tři základní režimy. Prvním režimem je vypnutí funkce prostorového termostatu. Druhým režimem je režim manuální. V tomto režimu reguluje termostat prostorovou teplotu na hodnotu nastavenou uživatelem.V manuálním režimu je zdroj tepla spuštěn na základě porovnání prostorové a aktuálně nastavené požadované teplotě. Uživatel může kdykoliv požadovanou teplotu změnit. Posledním režimem je automatický mód, v němž dodržuje termostat teploty nastavené v týdenním časovém programu. Samozřejmě, že uživatel může kdykoliv požadovanou teplotu změnit. Při změně časového programu se požadovaná teplota automaticky nastaví dle tohoto programu.

Například v režimu dovolené je možné nastavit termostat tak, že po dobu 14 dnů bude vytápět prostor na požadovanou teplotu např. 18°C. Termostat pak odpočítává nastavenou dobu. Po uplynutí nastavené doby pak dojde k okamžitému návratu na vytápění dle nastaveného časového programu. Stejná funkce je i pro další režimy jako je například režim party. Režimy se pouze liší délkou trvání. 

Programovatelné termostatické hlavice

K úsporám ve vytápění dochází, pokud je termostatická hlavice nastavena na hodnotu, při níž nedochází ke zbytečnému přetápění prostoru. Nevýhodou standardních termostatických hlavic je, že hlavici je nutné vždy manuálně nastavit (přetočením) na jinou požadovanou hodnotu. Tuto funkci zcela splňují elektronické termostatické hlavice Ty obsahují programátor, udržující v požadovanou dobu přednastavenou teplotu. Nastavení požadované teploty u elektronické termostatické hlavice je stejné jako u standardních termostatických hlavic: otočením kolečka. Nastavenou teplotu je pak možné přímo pozorovat na displeji elektronické hlavice. 

Nejčastěji je možné na elektronické termostatické hlavici nastavovat časový program pro jeden den v týdenním cyklu. Tento časový program se nejčastěji skládá ze dvou úrovní teplot. Jedna úroveň teploty je označována jako „komfortní teplota“ a druhá úroveň je označována jako „úsporná teplota“.  Komfortní teplota je vždy vyšší než teplota úsporná. Oproti tomu úsporná teplota označuje teplotu, při níž není požadováno vytápění prostoru. Důležité je vhodně nastavit program vytápění, který by měl odpovídat přítomnosti a nepřítomnosti uživatele ve vytápěném prostoru. 

Téměř každá elektronická hlavice obsahuje tři módy ovládání. Prvním je mód automatický, druhým je mód manuální. V tomto režimu je ignorován nastavený program vytápění a elektronická hlavice zaručuje vytápění okolního prostoru na hodnotu nastavenou pomocí kolečka. Třetím je mód, který udržuje vytápění prostoru na protimrazovou teplotu. Tento mód je označován symbolem vločky. Protimrazová teplota bývá nejčastěji z výroby nastavena na 5°C, ale je ji samozřejmě možné změnit na jinou hodnotu. 

Elektronické termostatické hlavice obsahují další funkce, zajišťující úspory ve vytápění. Funkce „otevřené okno“ zaručuje uzavření průtoku otopného média, pokud prudce klesne teplota (cca 5°C) v okolí elektronické termostatické hlavice. Jakmile je okno uzavřeno a teplota postupně stoupne, hlavice se opět vrátí do režimu vytápění. Další funkcí, kterou každý uživatel jistě ocení, je optimalizace. Elektronické termostatické hlavice umožní s dostatečným předstihem přístup otopného média do otopného tělesa. Tím dojde k tomu, že vytápěný prostor je vytápěný na požadovanou teplotu v přesně stanovený okamžik..

Vzhledem k tomu, že elektronická hlavice obsahuje displej a obvody pro zpracování dat, je nutné hlavici napájet. První možností napájení jsou tužkové baterie, další napájení pomocí napájecího adaptéru. Někteří výrobci umožňují napájení oběma způsoby.

Mezi poslední, nejčastěji implementované funkce elektronických termostatických hlavic, patří funkce „automatické procvičení“. Pokud je tato funkce aktivní, elektronická termostatická hlavice jednou za týden otevře a uzavře termostatický ventil. Tím se zabrání zatuhnutí kuželky uvnitř termostatického ventilu. Funkce dětské pojistky umožňuje zablokovat elektronickou termostatickou hlavici.

Vzduch-voda nebo země-voda?

Tepelná čerpadla vzduch-voda odebírají teplo z venkovního vzduchu prostřednictvím vestavěného ventilátoru. V létě dosahuje venkovní vzduch vysokých teplot a tím dosahuje systém těchto tepelných čerpadel vysoké účinnosti. V topné sezóně (cca polovina září až konec května) jsou nejběžnější teploty vzduchu mezi 0 a +5 °C  a účinnost těchto tepelných čerpadel tedy klesá.

Tepelná čerpadla vzduch-voda jsou vhodná tam, kde nemáme k dispozici dostatek plochy na plošný kolektor a nelze ani provést vrtné práce. Také jsou vhodná pro ty, kteří vyžadují jednodušší a rychlejší montáž.

 

Hlavní předností tepelných čerpadel vzduch-voda je rychlá instalace a čistější montáž. Nejjednodušší instalace probíhá tak, že se na venkovní zeď instaluje venkovní jednotka a uvnitř za zdí je osazena vnitřní jednotka a napojení na topný systém. Taková montáž trvá včetně uvedení do provozu většinou pouhé 2 dny. Další velkou předností těchto tepelných čerpadel může být nižší pořizovací cena a s tím spojená rychlejší návratnost investice.

Nevýhodou je účinnost těchto tepelných čerpadel, závislá na teplotě venkovního vzduchu a množství odtávacích cyklů, které se mnohdy „zapomínají“ zmiňovat. Při teplotách mírně nad nulou je většinou vysoká vzdušná vlhkost a systém odtává klidně i jednou až dvakrát za hodinu. A k tomu se využívá již jednou vyrobená (ohřátá) teplá voda. Naopak při teplotách nad 10 °C již k odtávání nedochází a účinnost je při takových teplotách vyšší než u čerpadel systému země-voda. Třeba pro ohřev bazénové vody v létě (resp. od jara do podzimu) dosahují tyto systémy výrazně vyšší účinnosti. U instalací vzduch-voda je tedy nutné dbát na správný odvod kondenzátu z venkovní jednotky.

Nevýhodou systému vzduch-voda může také být jeho hlučnost (hluk ventilátorů venkovní jednotky), který může vadit hlavně sousedům, a v poslední době může tento faktor posuzovat také stavební úřad. Další výraznou nevýhodou je kratší životnost zařízení. Celkové roční náklady na provoz budou většinou vyšší, a to i u nejmodernějších technologií. 

 

Tepelná čerpadla země-voda využívají k získávání tepla buď geotermální vrt (pro běžné rodinné domy v délce cca 100 až 150 m), nebo plošný kolektor (jeho délka je většinou v rozmezí 300 až 500 m). Teplota v zemi je v těsné blízkosti jímače sice také proměnná, ale nezáleží na teplotě vzduchu, nýbrž na délce provozu zařízení. Na podzim začínáme většinou s teplotami okolo +10 až +15 °C a na konci topné sezóny bývá teplota v blízkosti jímače mezi 0 až +4 °C. Tyto teploty jsou závislé na spodních vodách a materiálu podloží. 

 

Tepelná čerpadla země-voda jsou pro změnu vhodná především  pro novostavby, jelikož máme většinou k dispozici dostatečně velký pozemek pro položení plošného kolektoru. Nevadí rozkopání pozemku okolo domu, protože zemních prací a terénních úprav se u novostaveb vždy realizuje hodně a skrývka ornice teprve čeká na své využití, stejně jako nás čeká modelace terénu.

Tepelná čerpadla země-voda jsou minimálně hlučná (mimo dům vůbec), nepotřebují odtávat  a k vytápění používají nejčastěji teplotu, která začíná v září někde okolo +10 až +15 °C a končí v květnu okolo 0 až +5 °C. Tato teplota není závislá na teplotě vzduchu, takže můžeme mluvit o konstantním výkonu zařízení během celé topné sezóny. Díky tomu, že zařízení nemusí odtávat, vychází topný faktor lépe než u zařízení vzduch-voda. Obrovskou výhodou je též větší životnost zařízení a menší nároky na údržbu. Také z pohledu architektů i sousedů není nikde na zahradě žádná „ošklivá bedna“ která dělá hluk a teče z ní voda.

Za nevýhodu může být považována vyšší pořizovací cena, což je pravdou v případě použití vrtů ale nemusí být vždy pravdou při instalaci plošného kolektoru. Pokud je však cena vyšší než u zařízení vzduch-voda, je to zdárně kompenzováno právě nižší roční spotřebou a delší životností zařízení. Životnost je zhruba o 30% vyšší než u tepelných čerpadel vzduch-voda. Zemní jímače jsou také bezporuchové a jejich životnost několikanásobně převyšuje životnost samotného zařízení.


Otevřené krby

Teplo domova nezajišťují pouze kotle, ale také krby. Krb je v drtivé většině případů pevnou součástí domu a sestává z krbové vložky a příslušné obestavby. Hlavní výhodou krbů je stavba na míru nejen technickým možnostem a dispozicím domu, ale také vkusu jejich majitelů.

Mohlo by se zdát, že klasickým otevřeným krbům už odzvonilo. Mají nízkou účinnost spalování, minimální výhřevnost a odlétávající uhlíky propálily nejeden koberec. Záleží ale na krbové vložce. Ty kvalitní a z nových materiálů nabízejí bezproblémový provoz a nízký výkon. Vložky jsou navíc vybaveny výsuvnou ocelovou síťkou, která zamezuje odlétávání žhavých uhlíků z topeniště. Nutno podotknout, že otevřené krby nejsou primárně určeny pro vytápění a to především vzhledem k velmi nízké účinnosti. Jejich hlavní rolí je, jak jsme již zmínili, vytvářet pocit klidu, pohody a bezpečí.

Trendem posledních let jsou krby, potažmo krbové vložky s výměníkem. Ty umožňují

vytápět nejen samotnou místnost s krbem, ale současně také další místnosti prostřednictvím

připojené teplovodní soustavy a běžných radiátorů. Pokud je do této soustavy připojena také

akumulační nádrž, může vám několik hodin topení v krbu přinést i několik dní příjemného a

rovnoměrně rozloženého tepla. Krby s výměníkem se velmi dobře hodí do nízkoenergetických domů, jelikož větší část výkonu je předávána do vodního média a díky tomu prostor nepřetápí.
Krby a krbové vložky s teplovodním výměníkem mají i své stinné stránky. Tou první je pořizovací cena, která u kvalitních spotřebičů s rozumnou životností začíná na částce 50.000,- Kč a není problémem koupit i vložku za 150.000,- Kč. Pokud k tomu připočítáme potřebné příslušenství v podobě akumulační nádrže, záložního zdroje, oběhového čerpadla a podobně, zjistíme, že minimální částka finálního a současně kvalitního krbu bude jistě přes 100.000,- Kč.
Druhou nevýhodou je závislost na dodávkách elektřiny. Pokud vám proud vypadne, přestane fungovat oběhové čerpadlo a vy jste nuceni přestat topit. Třetí nevýhodou je pak o něco horší průběh hoření, což způsobuje ochlazování spalovací komory výměníkem. Díky tomu budete do krbu nuceni častěji přikládat a ve výjimečných případech může dojít k zakouření místnosti během přikládání, případně k dehtování skla. Jako nevýhodu lze také vnímat nutnost čistit výměník přibližně 1x za 14 dní.

 

Vzduch, nebo voda

Na rozporuplné informace pravděpodobně narazíte při rozhodování mezi jednoplášťovou a dvouplášťovou krbovou vložkou. U jednoplášťových vložek teplý vzduch „fouká“ z prostoru mezi vložkou a obezdívkou, která v tomto případě slouží jako „druhý“ plášť a také k akumulaci tepla. Zmíněný prostor je dostatečně velký, nevyžaduje ventilátor a při správném odvětrávání zároveň brání přehřátí vložky.

Dvouplášťové vložky mají prostor mezi plášti omezený, potřebují proto podpořit proudění vzduchu ventilátorem. Ventilátor je ovšem závislý na elektřině a zvyšuje prašnost. Zastánci dvouplášťových vložek však argumentují schopností ventilátoru rychleji distribuovat ohřátý vzduch i do vzdálenějších koutů vytápěného prostoru.

K výhodám teplovzdušného vytápění (platí i pro krbová kamna) patří snížení nákladů na otop a další úspory při použití kamen či krbu jako sekundárního topidla. Oproti teplovodním rozvodům ušetříte i při samotné instalaci teplovzdušného systému. Příjemné teplo v domě navíc získáte poměrně krátce po zatopení a od věci není ani možnost využívat dva na sobě nezávislé systémy topení (např. spolu s ústředním topením).

Krby na stůl  

Bydlíte v panelovém bytě, ale rádi byste poseděli u krbu, kde bude hořet skutečný oheň?  Pak si pořiďte biokrb.  Pro jeho umístění nepotřebujete žádné povolení či stavební úpravy. Bio krby nepotřebují komín ani náročnou údržbu. Nedělají nepořádek, v bytě nebudete mít žádný prach ani špínu. 

Bio krb využívá ekologické palivo, které nemá škodlivé spaliny a jeho instalace je snadná.  Můžete ho umístit ke stěně, na stůl, doprostřed místnosti nebo pověsit na zeď. Je vhodný pro interiéry, terasy či venkovní prostředí. Používá speciální palivo – ekologický biolíh – takže nepotřebuje odvádět spaliny. Při spalování se vytváří jen vodní pára a oxid uhličitý. Stačí jen v místnosti pravidelně větrat. Vybírat si můžete z široké nabídky: můžete mít bio krby z ušlechtilé oceli, keramiky, kamene i skla. 

Krbová kamna

První, co byste měli mít na paměti při pořizování krbových kamen, je jejich výkon, který je přímo úměrný tepelným ztrátám vašeho domu. Pokud vyberete příliš výkonná kamna, dojde brzy k přetopení místnosti, naopak kamna s příliš nízkým výkonem nebudou dostačovat a svěřený prostor nedokážou komfortně vytopit. Dalším důležitým aspektem je hmotnost kamen. Vyvarujte se kamen, při jejichž výrobě bylo použito málo oceli a dalších materiálů, takže jsou, lidově řečeno, ošizená. Platí jednoduché pravidlo: kamna “běžných” rozměrů, která současně váží méně jak 100 kg, obejděte velkým obloukem. Kamna prostě musí budit dojem kvalitního výrobku už jen na první pohled a dotek. Musí pevně stát, když se do nich opřete, nesmí se kývat a když je chcete zvednout či posunout, musíte se pořádně zapotit.Všímáme si však také detailů kamen, které dotvářejí jejich vzhled. 

Vaší pozornosti by též neměla uniknout účinnost spalování, se kterou se pojí doba, po kterou kamna dokážou hořet na jedno naložení paliva, množství produkovaných emisí a samozřejmě také výsledná spotřeba dřeva. Teprve ve chvíli, kdy máte výše uvedené parametry vyřešeny, přijde čas zaměřit se na design kamen, se kterým už vám pomůže váš vlastní vkus.

Krbová kamna si můžete navíc pořídit s teplovodním výměníkem. Ten se snadno napojí na rozvody topení, takže získáte teplo v každé místnosti, která má radiátor. Kromě toho, že kamna s výměníkem odvádějí teplo do tepelné soustavy, vydávají i sálavé teplo do místnosti. Některé typy krbových kamen nabízí jako praktický doplněk troubu nebo sporák. Takto vybavená kamna  jsou ideální volbou například na chalupu. Zatímco budete topit, můžete vařit a ušetřit tak další peníze za energie. Dalším kritériem při výběru je stáří stavby: pro starší budovu budete potřebovat zhruba dvakrát větší výkon než pro novostavbu.Také si musíte uvědomit, jak často a pro jaké účely budete kamna používat. Krbová kamna s plechovým pláštěm, zejména když je dvojitý, se rychleji zahřejí, takže představuji ideální řešení pro nepravidelně vytápěné chaty a chalupy.

Nezapomínáme také na velké prosklení, abychom si pohled na plápolající oheň pořádně užili. Pokud jsme si vybrali kamna vyššího výkonu, je pro ně důležitý přívod vzduchu.  Kamna by měla mít primární a sekundární přívod vzduchu (a některá i terciální). Primární přívod vzduchu zajišťuje základní přívod vzduchu pro hoření, sekundární pomáhá omývat dvířka, aby prosklení nečernalo (neočoudilo se) a terciální přívod vzduchu pomáhá zvyšovat účinnost hoření. 

 

Kontrola je žádoucí

Pokud máme výběr kamen za sebou, je třeba zkontrolovat všechny funkční prvky. Čili kontrolujeme klapky, zavírání a otevírání, regulaci atd. Pokud fungují některé prvky až příliš lehce, může to být známkou použití nekvalitního materiálu. Jistoý odpor bychom měli cítit i při otevírání dvířek a manipulaci s klapkami. Pokud jde vše až příliš lehce, pak kamna snadno otevře i malé dítě. Dejte též pozor, aby ovládací prvky kamen nebyly za dvířky – to je velice nepraktické a po zatopení při manipulaci nebezpečné. Důležitá jsou také madla funkčních prvků (kliček a páček). Mělo by být zaručeno jejich malé prohřátí, abychom při ovládání kamen nemuseli používat rukavice nebo pohrabáč.
Dále je třeba zaměřit se na topeniště, které musí být obložené šamotem, vermikulitem nebo žárobetonem. Důležitá je také velikost topeniště (měla by se do něj vejít alespoň polena dlouhá 33 cm), a velikost popelníku (čím větší objem, tím lépe). Nad topeništěm by také měla být clona (deflektor), která u levných kamen často chybí. Důležitá je také zábrana proti vypadávání popela a žhavých uhlíků z topeniště. Musí být vyjímatelná (abychom mohli topeniště snadno čistit) a vysoká alespoň 8 cm.  I silnostěnná litinová kamna potřebují zevnitř ochranu. Materiál nevydrží silný žár při přímém působení ohně věčně.

Další důležitou vlastností kamen je účinnost spalování. Ta nesmí být nižší jak 75%, ale raději dáme přednost kamnům s účinností spalování vyšší jak 80% . Rovněž se zeptáme,zda můžete spalovat více druhů paliv, a jaká. Klasikou je kombinace dřeva a briket, ovšem vyráběna jsou i kamna, ve kterých lze spalovat i pelety a další paliva (například uhlí).
Před samotným nákupem kamen je důležité zvolit místo, kde budou stát. I to je třeba pečlivě promyslet. Kamna nepatří na dřevěnou podlahu a v jejich blízkosti nesmí být elektronika. Bezpečné vzdálenosti jsou přesně stanovené výrobcem, zhruba se ale pohybují kolem 50 cm z boku a minimálně 80 cm čelně. Ve zdi za krbovými kamny nesmí být vedení plynu, elektřiny ani vody. Kamna navíc musejí stát na nehořlavém materiálu, jako je například dlažba. Jinak pod ně musíte dát izolační podložku z plechu či tvrzeného skla – ta by měla přesahovat rozměry kamen alespoň o 10 cm ze stran a zezadu a o 30 cm zepředu. 

 

Můžeme vybírat mezi stylem moderním, klasickým, rustikálním atd. Vybíráme též podle materiálu – kamna litinová, celoplechová, kachlová, s obkladem z kamene, pískovce či mastku. Každé řešení má svůj účel a najde si svého zákazníka. Krbová kamna by měl vždy instalovat kamnář nebo kominík s odpovídající kvalifikací. Doporučujeme také nákup krbových kamen u odborníka v kamenném obchodu, kde máte jistotu servisu jak záručního, tak pozáručního. 

 

Instalace krbových kamen je velice jednoduchá. Na rozdíl od krbu u krbových kamen nemusíte žádat o stavební povolení. Při instalaci krbových kamen se navíc neudělá zbytečný nepořádek, jelikož k tomu není potřeba předělávat celý interiér. Postačí vám pouze přístup ke komínu a nehořlavá podlaha. Pod krbová kamna můžete pořídit speciální sklo, které chrání zem před vyskakujícími jiskrami. Zvyšuje se tak bezpečnost i ochrana podlahy. 

 

Akumulační sálavá topidla

 

Velkou renesanci zažívají akumulační a sálavá topidla. Jejich asi nejznámějším příkladem jsou kachlová kamna, která dříve vytápěla každou chaloupku. Co vám mohou nabídnout a proč je o ně tak velký zájem i dnes? Zatímco klasická krbová kamna, potažmo krby produkují konvekční teplo, které ohřívá proudící vzduch, akumulační topidla uvolňují teplo sálavé. To se šíří prostřednictvím vlnění podobně jako světlo nebo sluneční paprsky a  je pro naše tělo velmi příjemné. Další výhodou akumulačních topidel je jejich velmi dlouhá životnost, která se měří v řádech desítek či spíše stovek let a současně naprosto hladký, bezúdržbový a také bezporuchový provoz.

Teplovzdušná kachlová kamna pracují se základním fyzikálním principem konvekce: teplý vzduch je lehčí než studený a stoupá nahoru. Vzduchovými otvory umístěnými ve spodní části kamen se nasává studený vzduch, ten se uvnitř kamen ohřeje, stoupá nahoru a následně teplo odevzdává kachlům, skrz které se teplo dál uvolňuje do okolního prostoru. Ohřátý vzduch je do místnosti odveden také mřížkami nebo teplovzdušnými rozvody do dalších pater nebo místností.
Výhřevnost teplovzdušných kamen se zvyšuje teplovzdušným výměníkem, připojeným k topné vložce. Díky vysoké efektivnosti jsou tato kamna často využívána i k vytápění přilehlých místností. Stačí je pouze vybavit kamnovou vložkou s teplovodním výměníkem. Teplovzdušná kamna jsou výhodným a především energeticky úsporným řešením – podílí se na centrálním vytápění v místnostech a dokonce i ohřívají vodu. 

Teplovzdušná kamna musejí být během celé doby jejich provozu pravidelně doplňována palivem, u sálavých kamen stačí přiložit pouze jednou za den cca. 15 kg dřeva (v závislosti na velikosti ohniště). Ohniště sálavých kamen je vyzděno šamotem, který je známý schopností uchovávat dlouhé hodiny teplo, které ze šamotu přechází na kachle. Teplo sálavých kamen není tedy vydáváno přes teplovzdušné otvory, jak je tomu u teplovzdušných kamen, ale přes povrch kamen.


Kombinovaná kamna 

 

Spojení předností kamen teplovzdušných a sálavých představují kamna kombinovaná. Rychlost nástupu tepla je zde zaručena stejně jako u teplovzdušných kamen kamnovou vložkou, která ohřívá vzduch v prostoru mezi vložkou a kachlovým obložením, ten poté proudí skrz mřížky do obytného prostoru. O dlouhotrvající teplo je postaráno, podobně jako u kamen sálavých, keramickými topnými tahy. Keramické topné tahy jsou tedy „výměníkem tepla“ kombinovaných kamen. 

Za zmínku stojí také princip topení, který se u těchto spotřebičů využívá. Zatímco u klasických krbů a kamen zatopíte a následně přikládáte palivo, v případě akumulačních kamen a krbů zatopíte, přiložíte doporučenou dávku paliva a více se o topení nestaráte. Veškerá energie z paliva přejde do obezdívky, která vás následně bude hřát v rozmezí 12 – 24 hodin v závislosti na jejím dimenzování. Díky tomu mohou kachlová kamna pohodlně sloužit jako hlavní zdroj vytápění i pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov. Stranou rozhodně nezůstává ani vzhled těchto kamen, protože jsou často dominantou interiéru. V tomto ohledu si vybere skutečně každý, jelikož kamna lze plně přizpůsobit vašemu vkusu. Můžete mít tedy doma rustikálně vypadající kousek, klasiku nebo nebo naopak futuristicky vyhlížející topeniště.

Kachlová kamna si můžeme nechat navrhnout a postavit na míru. Jejich typ a odpovídající stavební připravenost bychom ale měli plánovat s kamnářem. Na základě příslušných výpočtů i zkušeností z realizovaných staveb kamnář určí, zda použít např. stavěné šamotové topeniště a akumulační tahy, nebo litinošamotovou kamnovou vložku a tahy z prefabrikovaných kusů.  

Foto: Shutterstock.com