Lepší vyhořet, než se stěhovat?
Dlouho jsme se na to těšili a konečně to přišlo. Po několika letech v nájmu, kdy člověk hledá ideál v kompromisu, jsme se měli stěhovat do vlastního. Chtělo to jen „menší“ rekonstrukci a mohlo se bydlet…
Kdo přestavoval, už ví, co bude následovat. Dříve než vyhodíte koberce a hrábnete do zdi, vždycky máte pocit, že se vlastně nic zásadního nemění a ty drobné změny mohou zabrat maximálně měsíc… Potom začnete a z měsíce jsou dva, případně tři až čtyři. Mnozí přiznávají, že měsíce přerostly v roky, to se u nás bohudíky nestalo…
Nicméně nastoupila stavební firma a začala bourat. Hned v prvním týdnu se ukázalo pár nedostatků. Žádná zeď nebyla rovná, téměř žádná místnost neodpovídala stavební dokumentaci a kabely vedly tam, kde být rozhodně neměly… Naštěstí se s tím stavební mistři nějak vyrovnali a po několika zoufalých telefonátech vše zvládli. Pravda, když chtěli dělat v jedné místnosti podlahu a zjistili, že pod třímilimetrovou vrstvou betonu je půlmetrová vrstva bordelu, říkali něco o tom, že nic podobného ještě neviděli, ale znáte řemeslníky… I výkřik elektrikáře, že za čtyřicet let v oboru ještě něco takového nezažil, je jistě nutné brát s rezervou…
S drobnými nedostatky se poprala i firma Indeco, kde jsme si objednali kuchyň a recepci na míru a ona musela akceptovat, že pravý úhel je zbožné přání. Navzdory ztíženým podmínkám zvládla vše na jedničku a my se ve chvílích hluboké deprese mohli chodit kochat lesknoucím se povrchem designového recepčního pultu…
A že deprese občas přišla. Například, když jsme vymalovali a barva se oloupala… Když se ukázalo, že „projekt schody“, zabere mnohem víc, než pár dní. Nebo když jsme přišli na to, že sice máme hezký plynový kotel, jenom máme odpojený přívod plynu…
Nicméně, konec dobrý, všechno dobré. Naštěstí firma Trido přijela s garážovými vraty dříve, než začalo mrznout a také dříve, než nám zabalené krabice zavál sníh. Firma PRÜM také stihla osadit dveře dříve, než došlo ke stěhování a my tak mohli bez obav používat i toalety… Protože, ono v kanceláři se bez dveří ještě obejdete, ale jinde je to docela problém… Upřímně, dveře opravdu překvapili. Hodně příjemně. Protože, jestli máte pocit, že je zbytečné kupovat drahé dveře, když stejné najdete v hypermarketu, věřte, že rozdíl poznáte nejen na první pohled, ale hned při prvním zavření…
Nastoupilo tedy vlastní stěhování. Opět, tato zkušenost je nepřenosná – pokud jste stěhování nezažili, neuvěříte, pokud ano, není potřeba nic vysvětlovat. Prostě hora krabic roste a věcí k zabalení neubývá. Přestože máte pocit, že hodíte pár krabic na vozík a jedete, vozíků nakonec bylo jedenáct, než se nám konečně původní prostory podařilo vyprázdnit.
Bohužel, totéž, co nanosíte do vozíku, musíte zase z vozíku vynosit a hlavně někam nastěhovat. No, berme to pozitivně, všichni jsme si po letech udělali pořádek ve věcech a velký předvánoční úklid. Nakonec tedy vše dopadlo, tak jak mělo. Trávíme Vánoce v nových naklizených kancelářích a máme konečně energii na to, vrhnout se na články pro příští rok. Takže doufejme, že budou stát za to…
