Ježourek se nejlépe množí v pozdním létě
Ježourek patří mezi stále zelené lehce dřevnatějící rostliny, které se hodí do skalek, kamenných zídek anebo jako lem záhonů. Ježourky nebo také ježatce můžeme množit nejspolehlivěji právě nyní, na konci léta pomocí takzvaných odtržků. Pro výsadbu vyžadují slunné místo s dobrou drenáží.
Možnosti využití
Ježourek (Acantholimon) patří do čeledi Plumbaginaceae – olověncovité. V zahradě jej nejlépe využijeme v alpinech a ve skalničkových sklenících. Skvěle se uplatní i v kamenných zídkách, ve štěrbinách mezi kameny. Jeho krásné polštářkovitě se rozrůstající rostliny upoutají nejen způsobem růstu, ale i nápadnými růžovými květy a později velmi dekorativními deštníčkovitými plody.
Pěstební nároky
Pro ježourky je ideálním umístěním slunné a chráněné místo. Vysazujeme je do hlinité půdy s vápenitým štěrkem. Choulostivější druhy nebo rostliny, které jsou vysazené v nepříznivých polohách, se doporučuje přes zimu chránit chvojím. To poskytne zároveň ochranu i proti přílišnému vlhku.
Jak a kdy množit ježourky
Množení semenem se u ježourku v našich zeměpisných šířkách nedoporučuje. U nás bývají semena ježourků obvykle hluchá. Ani rostlinné řízky nejsou příliš úspěšné při množení. Řízkování se provádí na jaře, ještě před rozkvětem rostlin. Ze všeho nejúspěšnější je u ježourků množení pomocí odtržků. Ty se velmi dobře ujímají, zvláště, jsou-li odebrané koncem léta a i se starým dřevem.
Jaké druhy ježourků rozlišujeme
Jedním z nejčastěji se vyskytujících druhů je ježourek tuhý (Acantolimon acerosum). Báze těchto hustě trsnatých rostlin jsou dřevnaté. 10–20 cm dlouhé klasy květů mají růžové a červené květy s kališní trubkou lemovanou bíle. Druhým obvyklým druhem je ježourek pluchovitý (Acantholimon glumaceum). Má kratší jehlicovité listy než předchozí druh, které jsou na průřezu trojhranné. Tyto rostliny vytvářejí měkké zelené podušky s květy karmínově růžovými a s pěti fialovými a drsně chlupatými žilkami. Okraj kalicha mají bílý.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com