Hyacinty s sebou přinášejí jaro
K prvním jarním květinám, které můžeme zakoupit v květinářství, anebo si sami pěstovat na zahradě patří cibuloviny. Jednou z nejkrásnějších a nejvoňavějších cibulovin je hyacint. Jediný zástupce rodu hyacintů – hyacint východní (Hyacinthus orientalis), jak sám jeho latinský název napovídá, k nám byl přivezen z Orientu. U nás se začal pěstovat někdy v polovině 16. století.
Střípky z historie
Původní hyacinty byly bílo-modré až fialové. Postupným šlechtěním vznikaly odrůdy nejen ve větší škále barev, ale také s mohutnějšími květy a plnými květenstvími. Do Nizozemí se tato rostlina dostala až v 17. století, kde dlouho žila ve stínu tulipánů, které jsou zde nejvyhlášenější. V 18. století se za některé novinky z řad hyacintů platívalo přes 4 tisíce zlatých. Později se jeho pěstování rozšířilo natolik, že byl již stále méně vzácný a začal se pěstovat i v miskách, truhlících a květináčích. Jedním z nových způsobů bylo i pěstování ve speciálních skleničkách se zúženým hrdlem – takzvaný francouzský způsob. Do vody v dolní části nádobky mají sahat pouze kořeny, aby se voda nedotýkala cibule, která by mohla začít hnít. Tento způsob pěstování i speciální skleničky se běžně používají i dnes.
Současnost
Dnes je největším producentem hyacintů Nizozemí. A francouzský způsob pěstování i speciální skleničky se běžně používají i dnes. V současnosti je hyacintů doslova nepředstavitelné množství nejrůznějších odrůd. Jejich počet bychom dnes jen těžko odhadovali, neboť již koncem 16. století jich existovalo na 3 tisíce.
Rostlina a její množení 
U hyacintů se setkáváme jak s různou barvou cibulí, tak s jejich různou velikostí. Obvod některých cibulí může být až 20 cm. Rostliny nemívají více než 6 listů, mezi nimiž se objevuje dužnatý stvol vysoký do 30 cm, nesoucí kolem 20 až 30 květů ve tvaru zvonku. Hyacinty jsou mrazuvzdorné a nejvhodnější pro jejich pěstování jsou propustné hlubší půdy obsahující vápník. Cibule hyacintů vytvářejí velmi zřídka dceřiné cibulky, ze kterých by se daly množit, jak je to třeba u tulipánů. Stává se to spíše u starších cibulí anebo v těch případech, kdy je nějakým způsobem narušeno podpučí rostliny. A právě této metody využívají holandští pěstitelé, cibule nařezávají tak se na rostlině nevytvoří květonosný stvol a donutí tím cibuli k vytvoření dceřiné cibulky. Běžným pěstitelům se však nevyplatí provádět tuto metodu množení a je tedy vhodnější koupě nových cibulí.
Pěstování hyacintů 
Hyacinty mají sice rády slunná místa v zahradě, ale při jejich pěstování je zapotřebí vyvarovat se příliš suchých jižních svahů. Nesvědčí jim ani přílišné výkyvy teplot. Každoročně jim do půdy přidáváme kompost, pokud nemáme, tak průmyslová hnojiva. Přihnojujeme je hlavně na jaře. Po odkvětu sdrhneme usychající květy ze stvolu, aby se rostliny nevysilovaly. Před mrazem můžeme cibule hyacintů chránit zimní přikrývkou z chvojí, borky nebo slámy, bezpodmínečně nutné to však není. Čí, větší cibuli vysazujeme, tím hlouběji ji umístíme, po výsadbě vždy zalijeme.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Zuzana Bohdalová
