Episcie – méně známá pokojová rostlina
Máte rádi netradiční pokojové rostliny? Jste sběratelé hrnkových rostlin a rádi byste rozšířili svou sbírku? Pak pro vás máme typ na méně známou hrnkovou rostlinu, která je zajímavá nejen svým květem, ale hlavně kresbou a různorodostí barev listů.
Tropické pralesy jako domov
Tyto rostliny patří do skupiny rostlin příbuzných s africkými fialkami. Je tedy jasné, že jejich pěstební podmínky budou velmi podobné, jako je tomu u Saintpaulií čili ionátek. Pocházejí z tropických lesů, kde žijí na kypré lesní půdě, ve stínu pod stromy a na místech s četnými srážkami a vysokou vlhkostí, na březích řek. Jejich domovem jsou tropické lesy Kolumbie, Brazílie, Mexika a Střední a Jižní Ameriky.
Ceněné jsou pestrolisté odrůdy
Nejen mezi sběrateli, ale i u klasických pěstitelů se těší velké oblibě episcie (Episcia) hybridních forem, které se pyšní překrásným vybarvením listů a nevídanými kresbami vytvářenými odlišně zbarvenou žilnatinou. Hybridní formy mají například světle zelené listy s bílou či korálovou žilnatinou. U exempláře ‚Pink Panter‘ jsou listy sytě tmavě zelené a žilnatina fialová a v její blízkosti zelená barva přechází do šedozelené barvy. Další exempláře jsou temně hnědé s růžovou kresbou anebo ostře růžové se svítivě stříbřitou kresbou. Vzory a barvy, kterými se tato rostlina pyšní, jí daly označení paví květina. Mezi kultivary nalezneme i miniaturní rostliny, nejen rostliny standardní velikosti.
Při dobré péči kvetou celoročně
Jednotlivé květy episcií nemají sice dlouhou trvanlivost, ale zato jeden květ je záhy vystřídán druhým. Pravým místem je pro ně východní, nebo zastíněné jižní okno. Trubkovité květy episcií se vyskytují v červené, oranžové, sytě žluté, fialkové nebo růžové barvě. Výjimkou nejsou ani květy bílé nebo rumělkové, či levandulové barvy. Navíc okraje květů mohou být i v kontrastním tečkování anebo se světlými či naopak tmavými skvrnkami. Vyrůstají z paždí listů, a to buďto jednotlivě anebo v chomáčcích. V průměru nepřesahují 3 cm. Nevoní.
Nároky rostlin
Episcie nejsou nijak náročné rostliny. V našich podmínkách se pěstují pouze jako pokojové, při rozptýlením světle, celoročně při teplotě mezi 20 – 24°C. Je dobré tuto teplotu nenechat příliš klesnout, neboť jakmile jsou odkázány na prostředí s teplotou nižší než 18°C, přestávají kvést, růst a nakonec se jim ještě začnou deformovat listy. Protože nesnášejí přemokření, zaléváme je do misky a přebytečnou vodu vyléváme. Nikdy nesmí ve vodě stát. Růst rostlin se dá dobře podpořit zaštipováním starých listů. Ačkoli rostliny potřebují v létě svěží vzduch, nenecháváme je stát v průvanu. Známkou nadbytku světla je blednutí listů. Při nedostatku světla jsou rostliny slabé řídce olistěné a vytáhlé. Znakem suchého vzduchu jsou zasychající okraje jejich listů.
Množení episcií
Stejně jako u afrických fialek je i u episcií nejvhodnějším způsobem množení řízkováním listů. K řízkování se dají ale využít i celé výhony, listové řízky anebo se dají rostliny množit semeny. Množení semeny se nedoporučuje ne proto, že by semeno špatně klíčilo, ale proto, že z něj vzniká nejisté potomstvo. Tento způsob množení proto využívají pouze profesionální šlechtitelé. Teploty pro množení se pohybují mezi 23 – 25°C. Pokud rostlinám zajistíte vhodnou drenáž, nejsou napadány ani chorobami ani škůdci. Do pěstebního substrátu se doporučuje přidat řezaný rašeliník anebo dřevěné uhlí.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
